Židovské anekdoty přehled
Karel Poláček
Židovské anekdoty vydal Poláček v lednu 1933 v orbisovské edici Veselá mysl. Otiskoval je však už dříve v humoristickém časopise Dobrý den, jehož byl vedoucím a odpovědným redaktorem v letech 1927-1930.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Židovské anekdoty. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (25)
Židovské anekdoty, jak už to tak bývá, mají specifický humor, často totiž odrážejí historické a sociální zkušenosti židovské komunity. A tak se v nich dají najít témata jako soužití s NEžidy, asimilace a náboženské otázky. Nemyslím si, že by musely být nutně jen zdrojem zábavy, jak tu někteří píšou, ačkoliv ani o tu tady není nouze, ale že je to také prostředek, jak se vyrovnat s obtížnými situacemi a posílit identitu komunity. Velmi oceňuji laskavý humor a jemnou ironii, dnešní vtipy, často až na sílu sprosté, se s tím nedají vůbec srovnávat.
Mám verzi s děsivým přebalem jakoby sjetýho chlapa čili mínus už za to.
Ne není to o nepochopení nebo tak...je to o tom že tehdejší "vtipy" a úroveň žertů prostě vtipná nebyla. Trefný kydy se z toho staly až s modernou, která dovolila více odvážnosti.
Takže ne, tady opravdu není čemu se byť jen pousmát.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Židovské anekdoty v seznamech
v Přečtených | 121x |
ve Čtenářské výzvě | 14x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 60x |
v Chystám se číst | 26x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
O panu Poláčkovi se ví, že židovské anekdoty byly jeho vášní, že je sbíral a ve společnosti s nimi rád bavil své okolí.
Dobrý pozorovatel Poláček totiž z vypozorované groteskní či absurdní situace na pár řádcích dokázal zachytit a vtipně vyjádřit se sarkasmem sobě vlastním přirozenou náturu těch o kom psal … a tak vám před očima ožívá specifické prostředí maloměsta – kritizované s takovou grácií a jemnou melancholií starých časů – takže, neberte příliš vážně mizérii světa, tak, jak je v těch kratičkých minipříbězích popisovaná … stručně, jasně a dost přesvědčivě a výstižně :-) …
„PANE VOTICKÝ, já vám říkám… Mám starosti!“
„Starosti? A já nemám žádné starosti, pane Kraus.“
„Jak to, že nemáte mít žádné starosti, pane Votický.“
„To máte tak: Já jsem si najal člověka, který má ty starosti za mne.“
„A co mu platíte, tomu člověku?“
„Co bych mu platil: tři tisíce měsíčně mu platím.“
„Tři tisíce…! A kde vezmete tolik peněz?“
„To je jeho první starost!“