Žij a nezapomínej přehled

21.04.2021

Velmi zdařilý pokus o jakousi baladu. Poutavé, krásné, smutné.

21.09.2015

(Uwaga spoilery!) Dvakrát první místo pro Žij a pamatuj. Byla to první kniha, kterou jsem četla v ruštině, takže doufám, že jsem snad pochopila, o čem je. Zadruhé je to kniha, která v roce 1974 šokovala sovětskou kritiku stejným způsobem, jako kdyby odněkud vykopali Hitlera a poslali ho v růžovém tanku na armádní přehlídku do Moskvy. Rasputin si dovolil přestavit posvátnou Velkou vlasteneckou pohledem špinavého zrádce, kterému na konci roku 1944 došla trpělivost, a bez vší pompy pláchl. Tedy nikoliv očima tradičního statečného hrdiny, jehož obraz už trochu pošramotil zajatec Andrej Sokolov Michaila Šolochova, ale obyčejný dezertér Andrej Guskov zcela dokonal dílo zkázy hrdinného sovětského vojáka, jemuž se stavěly betonové pomníky slávy.

Po těžkém zranění a dlouhém pobytu v nemocnici se Andrej Guskov domnívá, že si svoje odbojoval a jeho místo zastoupí jiní. Ovšem jeho nadřízeným je Andrejův názor naprosto šumák a vrací ho zpátky na frontu. Tehdy v něm uzraje rozhodnutí, že tuhle válku už s ním nevyhrajou a je čas se vrátit domů, kde čeká Nastěna a rodiče Michejič a Semjonovna. Když to nejde po dobrém, jde to po zlém.
Přes půl roku se Andrej ukrývá v lesích kolem své sibiřské vesnice Atamanovky. Neví o něm živá duše, kromě Nastěny, která se o něj tajně stará a krade pro něj jídlo. V obraze Nastěny Rasputin představil tragédii ruské ženy. Dokáže milovat jako žádná jiná a stejně tak i trpět. Nastěnina muka prohloubí nemilé zjištění, že čeká dítě. Manželovo. Může se snažit říct cokoliv, ale každá odpověď znamená chybu a nebezpečí. Když válka skončí, vracejí se skromné počty atamanovských mužů. Jen Nastěna ví, že Andrej mezi nimi nebude. Když se provalí její těhotenství a vesnicí se začnou šířit drby, že Andrej dezertoval, nachází Nastěna ze svého postavení jediné východisko.

Žij a nezapomínej (v originále Žij a pamatuj) je literární memento, které nám Rasputin předává. Přeje si, aby se na podobné lidi jako Nastěna a Andrej nikdy nezapomnělo a jejich odkaz přetrval coby vzpomínka na odstrašující hrůzy války všech válek, utrpení, kterému byli bojující vojáci vystaveni a na stejně silné a hluboké neštěstí jejich žen. Andrejův zločin není autorem nijak odsouzen, byla to jen snaha uprchnout a žít se svými blízkými. Jenom žít. Oni zemřeli, ale my žijeme a měli bychom na ně pamatovat. Já budu. 5/5

"Čtvrtého dne Angara vyvrhla Nastěnu ke břehu nedaleko od Kardy. Poslali zprávu do Atamanovky, ale Michejič pracoval k smrti, a tak pro ni poslali nádeníká Míšu. Přivezl ji v loďce zpátky do vsi, a když ji přivezl, rozšafně se chystal pohřbít ji mezi utopence. Ženské to nedovolily.Odevzdaly Nastěnu zemi mezi své blízké, jenže hned zkraje, u nachýleného plotu. Po pohřbu se ženské sešlu u Naďky, aby prostě uctily památku a poplakaly si. Bylo jim Nastěny líto."