Žil jsem mezi malomocnými přehled

19.01.2025

Tohle byla opravdu velmi zvláštní kniha. Zvláštní myslím v dobrém slova smyslu. Je hodně knih, které vás v okamžiku čtení zaujmou, ale po čase, když ji třeba někde zahlédnete, si nejste schopni vybavit, o čem vlastně byla. Já jsem tuto knihu četl už před mnoha lety, teď jsem se k ní vrátil a zjistil jsem, že mi v paměti utkvěly celé pasáže. To svědčí ne třeba o kvalitě knihy, ale určitě o hloubce prožitku autora a o myšlence. Kdysi jsem se při svých cestách pohyboval v bezprostřední blízkosti této věznice u břehů Mississippi v Louisianě a po setmění mi v kempu pobíhaly kolem stanu desítky pásovců, které prý malomocenství šíří nebo přenáší. Opravdu zvláštní pocit. Možná proto jsem se dokázal tak dobře vcítit do myšlení, do pocitů, i do počátečního strachu autora. Po stránce stylistické má kniha své mouchy. Ty jsou ale naprosto nepodstatné, protože její silou jsou pocity a prožitky. Budete-li mít tu možnost, přečtěte si ji. Uvidíte, že i v zemi neomezených možností se můžete nečekaně ocitnout v pochmurných místech, které v českých věznicích nepotkáte.

21.05.2022

Knížku jsem dočetla před měsícem a už si nějak nevybavuji, jaká byla. Tak málo mě zaujala. Vím, že na začátku jsem nemohla přijít na chuť hlavnímu hrdinovi - novináři odsouzenému do vězení. V jeho vězení je jedna z posledních kolonií s malomocnými. A jedna moc milá paní tam je od svého dětství. Což byla tak nějak jediná věc, co mě zasáhla - celý život ve vězení, jen kvůli nemoci, kterou neovlivnila.