Život je krátký a touha bez konce přehled

16.10.2019

Kniha je zvláštní a zároveň vůbec zvláštní není. Jako u každé dobré knihy se s postavami v knize sžijete (i když v tomto případě rozhodně nechcete) a nálada z knihy na vás dolehne (v tomto případě vás úplně zavalí svou tíhou), jako byste žili životy těchto hrdinů-nehrdinů. Po dočtení knihy se, stejně jako protagonisté příběhu, nemohu rozhodnout, jestli je kniha alespoň dobrá. Rozhodně na vás dýchne melancholie, nepříjemný pocit ze lží, kam se jen podíváte a neschopnost cokoliv udělat nebo se k čemukoli jakýmkoli způsobem postavit.
Rozhodně nečtěte knihu ve špatné náladě, protože do špatné nálady vás příběh jednoznačně dostane.
Asi to nakonec tak hrozné nebylo, i když jsem se do čtení musela nutit a kdybych knihu nečetla převážně v MHD, tak bych ji asi nikdy nedočetla.
Konec je alespoň pro mě jistou cenou útěchy.
Tři hvězdy dávám za jazyk a styl psaní, i když se tomu sama divím, ale jak už jsem psala výše, ještě na mě doléhá nálada příběhu...

05.08.2019

Mám pocit, že moje duševní zdraví lze odteď zpochybnit. Knihu jsem dočetla, takže minimálně náznak masochismu tu musí být. Příběh je tak banální a jeho aktéři tak pitomí, za celou knihu se nestalo nic, co by nudu prolomilo. Nora má být atraktivní žena, femme fatale. Muži se kolem ní mají jen rojit. A ona si přitom vybere jako jednoho ze svých ústředních milenců Bleriota. Proč? Proč takového nýmanda, kterého živí manželka, škemrá peníze u rodičů a u svého bývalého homosexuálního partnera, nemá pořádnou práci ani zájmy. Protože ve skutečnosti je to přihlouplá hysterka, která také trvale potřebuje sponzora na své „divadelní kurzy“, takže možná zas takové zástupy jiných ctitelů-sponzorů tu nejsou. A my sledujeme, jak se potácejí životem, rozmlouvají, hádají se, rozcházejí a zase scházejí … jak blbá telenovela. Občas problikne náznak ironie, vtipný odkaz, jen malá jiskřička, na tu jednu hvězdu. V závěru jsem jako příjemnou katarzi vnímala fakt, že Sabine konečně Bleriota vyhodí z bytu a ze svého života. A útěchou na konec byla věta: „třeba existuje paralelní vesmír, ve kterém nebyla žádná Nora a žádný Bleriot.“ Čím je román přínosný pro ženy, resp. pro kohokoli a proč dostal cenu Prix Femina, nechápu.