Život je šlehané hruškové pyré přehled
Martina Mia Svobodová (p)
Kábus shlíží ze skály na své město a chce skočit dolů. Před jejím záměrem ji zastaví Vísouví a Tempertýna – tajemné bytosti, které jí nabídnou doprovod k poslednímu soudu. Společně pak procházejí městem a objevují jak jeho zákoutí, tak zákoutí Kábusiny mysli. Zažívají bizarní setkání, proplétají se hlouběji neznámými ulicemi a vzpomínkami. Jejich cesta je zároveň cestou životem, během níž se učí pochopit svět a jeho smysl. Co bude na jejím konci?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Život je šlehané hruškové pyré. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Zjevení. Hodně zajímavá a jiná kniha, líbila se mi podobně jako Praskliny Kláry Vlasákové. Donutila k přemýšlení, určitě ve mě dlouho zůstane.
Související novinky (1)
Knižní novinky (46. týden)
14.11.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Život je šlehané hruškové pyré v seznamech
v Přečtených | 17x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 76x |
v Chystám se číst | 19x |
v Chci si koupit | 8x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
sebevražda česká literatura hledání smyslu života psychologické příběhy novely české novelyAutorovy další knížky
2013 | Indigové pohádky |
2011 | Smích a pláč Afriky: Cestou kolem jednoho kontinentu |
2021 | Život je šlehané hruškové pyré |
2020 | Solfánci a Sluneční královna |
2022 | Indigové pohádky - Kniha druhá |
(SPOILER) "Každý jednou dostane tu svoji porci pyré a je jen na něm, jestli se tím začne pořádně prokousávat. Je jedno, jestli je starej, nebo mladej. Je jedno, jak je v očích jiných úspěšný nebo bohatý. Každý se jednou v životě probudí a nechce už dál. Protože tam někde uvnitř sebe všechno, co máme vědět, víme. Sami sebe neoklameme. Neukřičíme."
Kábus (Evelína) cestou svého života ztratila sebe sama. Ztratila odvahu neschovat se za uniformitu. A tak se vydá na putování se svým Rozumem a Citem do labyrintu vlastní minulosti, rozhodnutí a pohnutek, aby nalezla ztracenou rovnováhu.
Pocitově mi knížka připomínala závěrečnou část Sofiina světa, nereálnost reality nahlížená s dětským údivem. Rozsahem jednohubka, obsahem bomba, která by měla mít viditelné varování, že může vést k přemýšlení.