Dvě ženy přehled

03.07.2023

Jedna z mých nejstarších knih.Tehdy to na mne opravdu zapůsobilo. Téma neveselé, ale bez patosu.
Jsem ráda, že jsem si ji teď dala znovu. Je to úžasná kniha o úžasný bojovnici. Vtipný, chytrý, pohled na vážné nemoci z přímého přenosu.

23.05.2022

(SPOILER) Velmi silná kniha, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Zejména líčení toho, jak Eva a Claudie bojovaly, mě dostalo. Vše je popsáno do nejmenších detailů a je vidět autorčina vlastní zkušenost. Prošla jsem si něčím podobným, ale o 20 let později, než hrdinky v knize, kdy prognóza již byla díky moderním lékům podstatně lepší, s vysokou šancí na plné uzdravení. I když jsem po nemocnicích strávila v součtu asi 2 měsíce během dvou let, připadalo mi to jako věčnost. A skutečně špatných okamžiků bylo jen malinko. Dva roky nepřetržitého pobytu v nemocnici si vskutku nedovedu (a ani nechci) představit, zvláště když co chvíli člověk balancuje doslova nad propastí. Je ale pravda, že to, co někomu může připadat až děsivé a morbidní, bylo i u nás na denním pořádku – humor mezi smrtelně nemocnými pacienty. Byl vždy, protože člověk se potřebuje zasmát... jen lidé "zvenku" to moc nechápali. Vlastně jsem se zasmála občas i při čtení knihy. Některé popisy a rozhovory mě zkrátka rozesmály. A říkala jsem si, že možná to tak autorka chtěla, ale i kdyby ne, já můžu, protože vím... Třeba velká vizita... taky jsme z mívali legraci :-). Co se také nezměnilo od doby románové Evy, byl strach lékařů, když evidentně něco nevycházelo, jak by mělo. Nikdy se k němu nepřiznali, ale dovedli jsme jim ho vyčíst z očí. A říkali jsme si, že i kvůli nim, kvůli té starosti o nás to nesmíme vzdát.

Dnes už je vše zase jinak. Modernější, bezpečnější... jen bohužel případů stále přibývá. Obrovský stres, jemuž jsme všichni vystaveni, na tom má lví podíl. Nejlepší je zůstat zdravý. Ale když se to nepovede, pak nezbývá, než se nevzdávat. Vydržet ještě chvilku... kdyby to už nešlo, dá se to vzát kdykoli později... ale naopak to nejde, naskočit zpět do vlaku života nelze.

Vzpomněla jsem si, že onkologové tvrdí, že největší šanci na uzdravené mají pacienti aktivní, byť leckdy problémoví. Takoví, kteří s lékaři nesouhlasí, někdy jim i vynadají... tedy žádní "vzorní" pacienti. Eva tomu popisu přesně odpovídala (Claudie také, ale bohužel u ní to nevyšlo :-( ). Snad bude kniha inspirací pro všechny, kdo bojují, anebo mají někoho blízkého, který si prochází podobnou léčbou. Myslím, že i když pokrok v léčbě rakoviny lymfatických uzlin (ale i jiných druhů rakoviny) je nesporný, i tak je nemoc samotná i léčba opředena spoustou mýtů, které knížka pomáhá zbořit.