Životopis Terezie z Avily přehled
Marcelle Auclair
Kniha líčí strhující dobrodružství ženy, která ovlivnila nejen Španělsko své doby, ale také celou církev a postavení ženy v ní. „Boží tulačkou” nazval velkou reformátorku Jan Pavel II. , přičemž tento titul v sobě nese mnoho obdivu a uznání.
Duchovní literatura Náboženství Biografie a memoáry
Vydáno: 2000 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
La vie de sainte Thérèse d'Avila, 1950
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Životopis Terezie z Avily. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Ve shodě s jinými i já vnímám knihu spíše jako "dokumentární román" než román. Navíc zaujatost autorky pro Terezii hraničí se schopností přinášet popis skutečností. Ale jako vhled do části církve 16. st. ve Španělsku zajímavé a i vlastní postava Terezie jistě byla zajímavá.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Životopis Terezie z Avily v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 26x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 11x |
v Chystám se číst | 10x |
v Chci si koupit | 8x |
v dalších seznamech | 1x |
Výborná kniha o obdivuhodné ženě a světici. Životopis sv. Terezie z Avily je vypracován velmi pečlivě, dopodrobna ozdrojován a přitom dobře čtivý. Moudrost, dobrota, víra, obrovská pokora a síla, s jakou Tereza čelila všemu utrpení a protivenstvím (a že jich nebylo málo) mohou být povzbuzením a příkladem každému. Kromě toho je pro mne tato kniha dokladem, že osvícení mystikové mohou vyrůstat v jakémkoliv prostředí a v lůně kteréhokoliv náboženství či úplně mimo ně, neboť rozhodující jsou nakonec hluboce vnitřní kvality jedince. Přestože o sobě prohlašovala, že je dcerou katolické církve, jsem přesvědčen, že by si musela výborně rozumět třeba s takovým Rámakrišnou, Milarepou nebo dokonce i s Castanedovým donem Juanem. Jelikož rozhodující u těchto jedinců není nauka a dogma, ale sebepoznání, obrovská autenticita a upřímnost, laskavost, humor, absence ega a hluboký vnitřní vztah k té velkolepé Síle, Inteligenci a Vědomí, kterou pro absenci lepšího výrazu nazýváme Bohem. Možná to mnohým přijde nepřípadné, ale svým přístupem a absolutně pokorným podřízením autoritám, které však nakonec bylo korunováno vítězstvím, ne jejího ega, ale právě božího záměru, mi připomněla Švejka. Jediné, s čím jsem snad úplně nesouzněl, byla ta adorace utrpení jako důkazu lásky ke Kristu. Ne, že bych snad nechápal, jaký smysl má utrpení při rozpouštění ega a překonávání vazby na fyzické tělo a světské záliby, ale přesto stále nějak cítím, že na konci mystické stezky by především měla být radost. Ale je pravda, že radost bezpříčinná, takže vlastně vnější podmínky, včetně nemocí těla, jsou nepodstatné a i toto nám životopis této nádherné ženy ukazuje. Doporučuji.