Zlatá ratolest přehled

17.07.2022

Vyčerpávající přehled původních rituálů a duchovních představ lidí od Chile po Austrálii, od starých Egypťanů po evropské venkovany konce 19. století. Vyčerpávající informačně, nikoliv mentálně, ba naopak; Frazer dokázal napříč monumentální bichlí vést vlákna jednoho konkrétního příběhu, který se jako v detektivce postupně odhaluje ve svých kořenech a možných významech. Krom tohoto ale dojde i na stovky jiných zvyků, přehledně utříděných a provázaných - jestli někdo pochybuje, že všechny kultury mají společný základ, Frazer jasně dokazuje, že to tak je. Při přecházení mezi zeměpisnými šířkami a napříč historií se stále opakují vzorce duchovních představ, detailně popsané v bohatých srovnávacích pasážích (místy je to až únavné vršení faktů, ale v souhrnu fascinující).
Nejvíc se kniha věnuje přednáboženskému magickému myšlení, do náboženství zabíhá jen místy a spíše do těch, která nejsou blízká naší vlastní kultuře, ale při určité znalosti židovskokřesťanské tradice nelze přehlédnout, že judaismus se z magického myšlení plynule vyvinul a mnoho představ si podržel, křesťanství naopak absorbovalo leckteré starší zvyky, jen je více či méně překrylo symbolem některého světce nebo pseudohistorického výročí (zdaleka nejen přesun slavení zmrtvýchvstání Krista na svátky jara - ostatně několik nejnápadnějších přeznačení Frazer zmiňuje, ale nezabíhá do důsledků. Není to účelem etnografického výkladu a zpochybňování křesťanského kalendáře nepochybně nebylo téma, které by chtěl propagovat.)
Psát stejně vážně o aboriginské víře v totemy a např. české víře, že vynášení Morany ze vsi způsobí příchod jara, může působit směšně, ale ač se nepochybně liší míra pevnosti obou přesvědčení, těžko se dá předpokládat, že by se různé pověrečné zvyky v Evropě udržely po tisíc let křesťanství čistě jako mrtvá tradice, která účastníky citově a myšlenkově neoslovuje. Na druhou stranu bude vyveden z omylu každý, kdo by považoval "pohanské" zvyky za lepší a smysluplnější jen proto, že jsou starší a "nezkažené náboženstvím" - k absurdním extrémům umí dospět, a nejspíš časem dospěje, každá nepřerušeně kultivovaná tradice, bez narušení zvenčí nastává zpřesňování ad absurdum.
A mimochodem, kdo chce vytvářet paralelní fantastické světy, ať literární nebo filmové, měl by si Zlatou ratolest načíst. Je v ní pevná osnova lidské práce s nadpřirozenem, přitom vzhledem k rozličnosti aplikací nijak neomezuje fantazii tvůrce.