Zločin na polární stanici Zebra přehled

26.02.2021

V této "covidové" době, kdy není moc možností, kam vyrazit, jsem sáhla ve své knihovně i po těch knihách, které už jsem kdysi četla, abych si osvěžila jejich děj. Tato kniha k nim patří, a rozhodně jsem neudělala chybu. Pět hvězdiček si zaslouží z více důvodů: jednak je to originální námět a nesmírně atraktivní prostředí, ve kterém se odehrává: americká jaderná ponorka, její cesta do nehostinné Arktidy na severní pól a prostředí výzkumné polární stanice Zebra, umístěné právě poblíž pólu. Vzhledem k tomu, jak je kniha pojata, tak "ti dobří" jsou Američané, ti "zlí" jsou tentokrát Rusové. Je tudíž zjevné, že knížka před r. 1989 neměla šanci u nás vyjít. Otázka je, zda-li ve skutečnosti, v dobách tzv. studené války, byla zde líčená ruská strana opravdu tak "neschopná", jak je v knize popisováno. Nicméně, studená válka opravdu existovala a špionáž na obou stranách byla její součástí. V popředí stála samozřejmě špionáž týkající se vojenské techniky, resp. obecně techniky, která se dala využít z hlediska vojenské strategie. V knize se jedná o krádež nového typu špionážní kamery, která je schopna snímat z družice objekty s ultra vysokým rozlišením. Na polární stanici Zebra dojde k nevysvětlitelné katastrofě, kterou přežije hrstka zaměstnanců, a ti jsou odsouzeni k smrti hladem a zimou, pokud jaderná ponorka Delfín nedorazí včas, aby je zachránila. Děj je nesmírně poutavý, plný nepředvídatelných zvratů a překvapení, a když už se zdá, že rozuzlení je na dosah a čtenář si může oddychnout, nastává další zvrat, ještě horší než předchozí. Při čtení pasáží, kdy na palubě Delfína, ponořeného hluboko pod arktickým ledem, na cestě zpět do Anglie, dojde k požáru ve strojovně, a celá ponorka se ocitá ve smrtící pasti, bez možnosti se vynořit, čtenáři doslova tuhne krev v žilách. Při požáru v ponorce se automaticky vypíná jaderný reaktor, který je zdrojem pohonu a také podpory života, takže záleží pouze na tom, zda posádka uhasí požár dříve, než se vybije hlavní záložní baterie, určená ke znovuzprovoznění raktoru, anebo se udusí oxidem uhelnatým. Líčení těchto drastických hodin je tak sugestivní, že při čtení i já měla pocit, že mi dochází kyslík a nemůžu normálně dýchat.
Dramatický děj až do samotného závěru je tu a tam prošpikován velmi trefnými bonmoty, takže se člověk i přes vážnost líčené situace nevědomky neubránil smíchu.