Páté roční období přehled

17.10.2024

Kvalitné dielko. Úvodný chaos bol na rozdiel od iných fantasy kníh pomerne nudný a chvíľu som si vravela, na kýho frasa to vôbec dostalo toľko ocenení. Popravde to úplne nechápem doteraz, ale tak zase bolo to premyslené, napínavé, aj emocionálne. Dočkala som sa aj povinnej americkej diverzity. Plusom je, že ma oná diverzita neiritovala a malo to hlavu a pätu.

Kniha má tri dejové línie, pričom jedna je rozprávaná v druhej osobe, čo som doteraz zažila asi iba u Itala Calvina. Aj keď to tak zo začiatku nevyzeralo, použitá druhá osoba mala svoj význam a všetky tri dejové línie postupne nesmierne elegantne splynuli.

Beletria je u mňa ako mágia nášho sveta. A Jemisinová čarovala. V časopise Vesmír všetky články o geológii automaticky preskakujem, aby som nezaspala, Tatrám sa vyhýbam, lebo tam hore sú príliš skalnaté a mŕtve a tu som všetky keci o šutroch žrala aj s navijakom.

19.07.2024

Musím říct, že když jsem se do knihy pouštěla, něco takového jsem nečekala. Styl psaní mi příliš nesedl. Nejenom kvůli tomu, že jeden z pohledů byl psán v druhé osobě (pro mě hodně nezvyklý způsob), ale celkovým pojetím. Strašně neosobní a strohý text plný nových pojmů a neznámých věcí byl velkou překážkou.

Byla jsem z toho hodně zmatená, než jsem vůbec začala alespoň trochu chápat, o co jde. Přesto mi přišel pohled do toho světa hodně omezený a neúplný. Nerozuměla jsem příliš lidem, jejich životům, společnosti, fungování a podobně. Velice chabá mapa nějaké větší přehlednosti taky nepomáhala. Na konci knihy sice jsou nějaké vysvětlivky a seznam několika pojmů, nicméně mě nebavilo neustále listovat tam a zpět. Myslím, že důležité součásti příběhu by měly být vysvětleny na přímo nebo alespoň formou poznámky pod čarou rovnou na stránce. Nikoho nebaví zkoumat seznam v závěru a zjišťovat, jestli tam nějaké nové slovo vůbec je.

Co jsem tak pochopila, tak lidé na světě jsou v určitých obdobích ohrožováni sopkami a tsunami. Navíc neexistují pouze oni, jsou tu i orogénové (lidé se schopnostmi), plus další bytosti, o kterých jsem nezjistila téměř nic. Orogénové jsou ostatními dost nenávidění, přesto existuje místo, kde je cvičí v jejich nadání, aby chránili ostatní. Takže jsou důležití a užiteční, přesto odsuzováni a nepřijati společností. Tohle už jsem četla i někde jinde, ta podobnost se dá najít v mnohých příbězích.

Kniha pro mě byla dost nudná, jedna velká neznámá, ve které bylo více otázek než odpovědí. Postavy mi přišly nesympatické, nijak blíže čtenáři představeni, vůbec jsem s nimi nesoucítila, neměla jsem potřebu sledovat jejich osudy. Na závěr jsem měla jen jedno takové překvapení a to, když mi konečně došlo, co znamenají ty tři pohledy ve vyprávění. Vůbec mě to netrklo, až těsně před koncem. Bylo to takové zmatené, neúplné, chaotické a průměrné čtení. Sice s dobrým tématem a určitou originalitou, bohužel však napsáno bez duše. Momentálně ani nevím, jestli se mi bude chtít pokračovat.