Zóna přehled

09.07.2017

„Černobílý film, v italštině a s francouzskými titulky, v Paříži, v srpnu a mně bylo necelých třicet: případová studie osamělosti.“

Pokud se někdy pustím do psaní knihy o filmu, inspirací mi bude Dyerův grafomanský manuál k jednomu z nejpodmanivějších děl kinematografie, které nevypráví jen o skupině mužů, kteří někam jdou, ale také – mimo jiné – o tom, že v ideál lze věřit, ale ne jej prožít.

Žánrově je knihu obtížné přesněji zařadit. Popis obsahu záběr po záběru je prokládán cennými poznámkami k produkční historii (např. informace o nutnosti přetočit skoro polovinu filmu kvůli vadnému materiálu pro mne byla novinkou) i autorovými osobními vzpomínkami na zážitky související se Stalkerem více, méně, nebo vůbec (bez vědomí toho, že se tento držitel mnoha literárních cen neodvážil k sexu ve třech, bych třeba klidně dokázal žít).

Sice se nabízí odsoudit Zónu jako knižně vydaný blogový zápisníček jednoho cinefila, ale alespoň pro mne šlo o čtení mnohem častěji inspirující než iritující. Dyer má hodně nakoukáno a načteno (takže v jednom odstavci mimoděk zmíní třeba Heideggera a Mannova Posledního Mohykána), dokáže být opravdu vtipný, nacházet nečekané souvislosti a nahlížet slavný film z neotřelých perspektiv. Jeho potměšilý přístup k „nedotknutelné“ klasice je mi nadto bližší než vysekávání obřadných poklon, zpřítomněné v knize např. citátem Cate Blanchett („každé jednotlivé políčko toho filmu mám vypálené do sítnice“). Slovy Billyho Wildera, "Jednu věc nenávidím ještě víc, než nebýt brán vážně, a tou je být brán příliš vážně."

Díky tomu, jak dobře se kniha čte, autorovi odpouštím i jeho ostentativní elitářství. Zavrhuje filmové horory (které jsou podle něj nesouměřitelné s horory reálného světa), romantické komedie (prý jediný žánr hoden sledování na televizní obrazovce), veškerou televizní zábavu (házet do jednoho pytle Clarksona a Nortona fakt není fér) a nepřímo i všechnu filmovou produkci po Tarkovském (ale zase oceňuji, že z novějších filmů zmiňuje zrovna Fish Tank Andrey Arnold).

Nemyslím si, že by plný zážitek z četby byl podmíněn dobrou znalostí Stalkera. Jestli jste jej neviděli, nebo vás nudil natolik, že jste jej nedokoukali, existuje slušná pravděpodobnost, že mu díky Zóně dáte (druhou) šanci. Jde v podstatě o takovou knižní obdobu moderně sestříhaných trailerů ke klasickým filmům, přesvědčujících vás, jak cool ten letitý umělecký kus ve skutečnosti je.