ZOO aneb Dopisy nikoli o lásce přehled
Viktor Borisovič Šklovskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250958/bmid_zoo-aneb-dopisy-nikoli-o-lasce-250958.jpg
4
4
4
Roku 1923 poprvé v Berlíně vydaná kniha známého literárního vědce a spisovatele, který v prvních letech dvacátých uprchl před zatčením a stal se „emigrantem z nedorozumění“. Touhu po vlasti vyjádřil pak v této knize, jež původně měla být „obrázky z ruského Berlína“, pak však dostala formu románu v dopisech. Poslední dopis obsahuje žádost o povolení k návratu do vlasti, protože „revoluce jej přerodila, bez ní mu nelze dýchat“.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1965 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
ZOO. Письма не о любви или Третья Элоиза, 1923
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize ZOO aneb Dopisy nikoli o lásce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha ZOO aneb Dopisy nikoli o lásce v seznamech
| v Přečtených | 5x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
dopisy Rusko ruská literatura Berlín ruská revoluce
Autorovy další knížky
| 2011 |  Sentimentální cesta |
| 2003 |  Teorie prózy |
| 1965 | ZOO aneb Dopisy nikoli o lásce |
| 1972 | Vzpomínky na vzpomínky |
| 1976 | Ejzenštejn |
Knížka vznikla takhle. Původně jsem chtěl napsat obrázky z ruského Berlína, pak jsem přišel na to, že by bylo zajímavé spojit obrázky nějakým společným tématem. Napadl mě Zvěřinec (ZOO) a už tu byl název knihy, ten však kousky nespojil. Dostal jsem nápad udělat z nich něco jako román v dopisech.
(Z předmluvy k 1. vydání)
Šklovského ZOO vyšlo v českém překladu poprvé a naposledy před padesáti lety. V nákladu pouhých 2 300 výtisků, ale i to asi bylo přemrštěné, protože knihovny se knihy v následujících letech, když už přestaly doufat, že najde nějaké čtenáře, s lehkým srdcem zbavovaly – díky tomu se jedna stala mým majetkem. Je to knížka čtvercového formátu, tištěná na hrubém šedivém papíře. Text je proložen fotografiemi, které nebyly součástí původního ruského vydání, ale dokonale navozují atmosféru Berlína 20. let. Knížka je příjemná na pohled i na omak (její podobu mimochodem navrhl Jiří Rathouský). Příjemná je i na čtení. Přesně taková, do jakých se na první pohled, dotyk a přečtené slovo čtenář (v tomto případě asi jenom já) může zamilovat (aspoň dokud nenatrefí na ještě lepší knihu). Líbí se mi její úsporný styl, kde každé slovo má svou váhu. Podtitul knížky zní Dopisy nikoli o lásce. Taková výslovná negace vzbuzuje pochybnosti a může znamenat jediné – že o nějakém druhu lásky přece jenom bude řeč. Navíc, když autor opatřil knihu dalším podnázvem Třetí Heloisa :) A také že ano.
Román v dopisech potřebuje motivaci: proč si lidé vlastně musí psát. Běžnou motivací je láska šťastná nebo marná. /.../ protože hlavní materiál není milostný, zakázal jsem si psát o lásce. /.../ Od té chvíle se knížka začala psát sama - vynutila si spojení materiálu, to jest roviny lyricky milostné a roviny popisné. /.../ všechna líčení se stala metaforami lásky. (Ibid.)
Celou knihou tedy prolíná touha po návratu do Ruska a láska
zoufalá -
...plavu, slaný a ztěžklý slzami, ani se skoro nevynořím z vody. Asi se brzy utopím, ale i pod vodou, kam nezvoní telefon a nedoléhají hlasy, kde není možné se s Tebou setkat, i tam Tě budu mít rád.
neopětovaná -
Mám Tě rád, Aljo, a Ty mě nutíš, abych visel na stupátku Tvého života.
obtížná -
Píšeš jen o sobě, a když o mně, vyčítáš. Milostné dopisy se nepíšou pro vlastní potěchu a pravý milenec nemyslí v lásce na sebe. Ale Ty pod různými záminkami píšeš pořád o tomtéž. Nech už psaní o tom, jak, jak, jak mě miluješ, protože při třetím jak už začínám myslet na něco jiného.
Malá poznámka: knížka je zčásti autobiografická - předobrazem Alji byla Elsa Triolet, pozdější manželka Louise Aragona