Zpívající vězňové přehled
Upton Sinclair
Podnětem k napsání hry byly zkušenosti ze stávky přístavních a dopravních dělníků v San Pedru v Kalifornii, v přístavu města Los Angeles, v květnu 1923. Spisovatel byl zatčen ještě se třemi svými přáteli a ponechán ve vězení osmnáct hodin pro zločin pokusu přednášet v San Pedru o Ústavě Spojených států severoamerických, zejména pak o bodu ústavy, pojednávajícím o soukromém vlastnictví. V této stávce bylo za jedinou noc uvězněno šest set mužů pouze pro zločin projevu sympatií ke stávce, vyjádřených zpěvem a voláním slávy stávce. Obraz druhý v prvním dějství, znázorňující stav ve vězeňských celách, ukazuje pravdivě, jak se zacházelo se zatčenými muži v policejním vězení v San Pedru i v jiných vězeních města Los Angeles.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1927 , Průlom (Pavel Prokop)Originální název:
A Singing Jailbirds: A Drama in Four Acts, 1924
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zpívající vězňové. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zpívající vězňové v seznamech
v Přečtených | 2x |
v Doporučených | 1x |
v Chystám se číst | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1974 | Džungle |
1948 | Konec světa |
1972 | Petrolej |
1947 | Dračí zuby |
1994 | Dračí sklizeň |
"Budete míti paštiku,
až zemřete,
v té slavné nebes šíři nad oblaky!
Pracujte a modlete se,
ležte při tom na seně,
budete míti paštiku v nebi, až zemřete!"
"Svět je příliš krutý, Rudý""
"Svět ne. To jen ti prokletí blbci, kteří v něm žijí. Nemuseli bychom takto trpěti – kdybychom nebyli tak nevědomými."
Upřimně a nejjasněji řečeno, Zpívající vězňové jsou až dokonalým odrazem své doby. V dobrém i zlém. K jejich vlastní újmě jim nejvíce škodí ta dlouhá doba, která od jejich napsání uběhla. Protože to hrdinské, nadšenecké, čestné a entuziasmem zapálené vznešené provolávání lepších zítřků a pevné víry ve svůj boj a svou pravdu (byť je z velké části pravdou objektivní), již dneska působí spíše kontraproduktivně. Byť kdo je znalý a v problematice má alespoň trochu přehled musí uznat, že ve své (tedy tehdejší) době to prostě takhle bylo. Ten útlak a represe, kdy byli lidi zavírání, trestáni a biti JEN za mluvení (tedy svobodný projev) o věcech, které dneska jsou běžnou součástí lidského života (i díky úporné víře – což mnohým dneska nijak nedochází - a boji lidí, o nichž Zpívající vězňové pojednávají – ony ty věci totiž jen tak nespadly z nebe) činil tu zarputilost a neochvějnou víru nutnou součástí života. Ono těm lidem tehdy opravdu mnohdy nic jiného nezbývalo a jejich myšlenky byly tím jediným, co měli, a co jim prakticky nikdo nemohl vzít. Vždyť již to bude skoro 100 let, co byla tato hra napsána. A kdo od Sinclaira četl více, ví, že se tím zabývá (různou intenzitou a v různých podobách) neustále. Tohle je z mého pohledu jeho nejpropagandističtější dílo, mnohem okatější, než cokoliv jiného (např. výborná věc "Jsem Tesař!"). Po většinu času pro dnešního čtenáře, byť i má vnitřně k projednávané tématice a přednášeným názorům hodně blízko, jen těžce stravitelné. Opravdu, hrdinova pevná a neochvějná víra a přesvědčení, stávající se světlem a jediným hnacím motorem jeho života působí mnohdy až nepříjemně a negativně. Ale asi si tím projde každý a v jistém ohledu neochvějná víra (ne jen v tom duchovním, náboženském rázu) činí člověka jiným, z vlastního pohledu až "nadřazeným". Zpočátku mě to hodně nudilo, pak došlo na formou i obsahem a myšlenkově vynikající flashbackovou část pojednávající o životě a strastech hlavního hrdiny a jeho manželky Nelly ["Ptal jsem se ho jen, jak by ses mohla uchrániti těhotenství, a on vyskočil jako střela. Pravil, že je to vůle pána Boha. Buď plodný a množ se! Řekl jsem mu: pro Krista, muži, z čeho očekává Bůh, že rolníci mají živit rodinu? Je to vůle Boha, že salátu spadlo až o 40 centů za koš? Je to vůle Boha, že pomeranče hnijí na zemi?"], jež je opravdovým a realistickým odrazem tehdejší doby a života. Ostatně ony snové flashbackové scény, kterých je ve hře více, jsou tím nejzajímavějším, nejpoutavějším a citově nejúdernějším. Škoda, že jich je tak málo a většinu hry zabírají jen do zblnutí opakované propagandistické popěvky a zkostnatělé až fanatické proslovy (často mimo tehdejší i současnou realitu). Ještě štěstí, že Sinclair v jiných svých dílech dokázal, že umí napsat výborné sociálně-politicky zaměřené dílo s nápadem, obsahem a myšlenkou. Zpívající vězňové jím naneštěstí nejsou. Je to jen jednoduchá propagandistická hra pro rychlou spotřebu. Která sice má svůj důvod, odráží reálné skutečnosti a vychází z nich, ale zde ze všeho nejvíce účel světil prostředky a přání bylo otcem myšlenky. Kromě již zmíněné scény tak potěší hlavně překlady některých songů popraveného proletářského písničkáře Joe Hilla (jestlipak syn Stephena Kinga ví, čí jméno si vybral jako pseudonym – ostatně, on i onen písničkář toto jméno používal jako pseudonym). Přesto všechno je (i díky autorově předmluvě) tato hra historickou hodnotou, pokud se o danou problematiku (postavení pracujících a represemi proti nim počátkem 20. století v USA) zabýváte. Tohle Upton Sinclair vždycky uměl ve své tvorbě dobře zachycovat a archivovat. Zde tedy jen z části, ale vlastně i ten zapálený entuziasmus a neochvějná, až oslepující a matoucí (oblbující a od reality odtrhující???) víra hlavních hrdinů k tomu tak nějak patří. Pokud se ke knize ještě někdy vrátím, určitě ji nebudu číst celou, ale jen vybrané zajímavé, hodnotné a vnitřně obohacující a poutavé scény. Ale jsem rád, že ji vlastním, už jen proto, že dneska ji asi jen tak nikdo už nevydá.