Zpověď poživače opia přehled
Thomas de Quincey
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514624/bmid_zpoved-pozivace-opia-7DQ-514624.png
4
41
41
Opiová zpověď T. De Quinceyho se po mnoha stránkách vymyká běžné memoárové literatuře, na jakou byli angličtí čtenáři z počátku devatenáctého století zvyklí. Opium mu otevřelo „bránu rajských rozkoší“, svět úchvatných vizí, snů a fantastických smyslových vjemů, jen aby ho vzápětí uvrhlo do propastného utrpení fyzického i duševního. Jde o pozoruhodné vylíčení psychedelické zkušenosti, a to půldruhého století před „klasiky“ 60. let. Znění tohoto textu vychází z díla Zpověď poživače opia tak, jak bylo vydáno v Praze nakladatelstvím Odeon v roce 2000. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2017
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Confessions of an English Opium-Eater, 1821
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zpověď poživače opia. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Cítím se býti obohacena krásou jazyka, kterým je tato kniha psána... Ba přímo opojena... ;-)
Knihu jsem četla v práci, kdy byl docela mazec a musím říct..
Čekala jsem něco úplně jiného ale moc se mi to líbilo. Na to, z jakého roku je kniha, tak to byl mazec. Jasný, počátky na jakýkoliv droze jsou z prvu úžasné, člověk jen nemyslí na to, jaké má užívání drog následky.. a to nemluvím jen o psychice. Zde je krásně popsáno, jak trpělo tělo, těch několik let plných užívání opia.
Díky tomu mám radost, že jsem opium nikdy nezakusila, a už ani nechci.
Ta doba byla špatná, ale neříkam, že by se to změnilo, k lepšímu.
Moc povedená kniha, i když jsem si prvních asi 50 stran říkala, že nedočtu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zpověď poživače opia v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 54x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 39x |
| v Chystám se číst | 64x |
| v Chci si koupit | 9x |
Štítky knihy
drogy anglická literatura opium
Autorovy další knížky
| 2000 |  Zpověď poživače opia |
| 1995 | Vražda jako krásné umění |
| 1927 |  Levana a matky žalu |
| 1910 | Suspiria de profundis: kteráž jsou pokračováním zpovědi anglického poživače opia |
| 1920 |  Johanna z Arku |
Thomas de Quincey, to je takový floutek britské literatury 19. století. Tedy, Petr Matoušek jej v úvodu popisuje naprosto skvostně: "malý, vychrtlý excentrik s hypnoticky klidným výrazem introvertní bytosti, která se prý tu a tam dokázala rozžhavit doběla." Quincey psal jinak, přemýšlel jinak; a taky podle toho žil. Znuděný filozof, který prokrastinuje svůj život a vytrvale hledá jakékoli hlubší impulsy. Díky tomu jsou jeho, většinou spíše esejovité, příspěvky o pozorování života takovou živou vodou, které v ledasčem dovedou oslovit i dnes. Ať už jde o určitou roztříštěnost myšlenek, posměšně ironizující tón či stále přítomný romantický nádech.
V rámci té své prokrastinace, vrhnul se Quincey na užívání opia, natolik oblíbené kratochvíle 19. století, o níž se ve slušné společnosti nahlas nemluví. Jenže Quincey se mluvit nebál a nestyděl, a tak pro veřejnost sepsal toto malé dílko o vlastním "experimentování", čímž ve své době způsobil nemalý poprask a pro čtenářům o dvě stě let později nabídl malé nahlédnutí do jistého fenoménu.
Přestože se nejedná o tak hluboký popis feťácké jízdy na opiu, malý svazeček nabízí mnoho zajímavých pasáží a myšlenek. Quincey zde popisuje ony povznášející euforické účinky z počátků, k nimž do kontrastu staví ony temné stránky. Při četbě jsem si nejednou vzpomněl na Dickense. Proč? Protože Quincey tu popisuje epizodu z svého života v chudobě, v níž se věnuje jisté ženské postavičce, která mi nápadně připomněla služtičku Markýzu ze Starožitníkova krámu. Stejně tak Quincey popisuje ona feťácké uličky špinavého Londýna, přičemž jsem si nemohl nevzpomenout na fantastickou úvodní scénu Edwina Drooda. To stejné platí o Quinceyho vyprávění o prostitutce Ann. A napadá mi myšlenka, do jaké míry tohle dílko Dickens znal, mohl se případně lehounce inspirovat a do jaké míry jsou Quinceyho epizodky všeobecným obrazem Londýna počátku 19. století. Temná romantika.
Tím zacházím daleko od jádra věci jako sám autor v malé knížce velkých myšlenek. Tahle malá zpověď stojí za přečtení, stojí za tu malou čtenářskou cestu do opiových snů a jednoho zcela upřímného pohledu do temných zákoutí počátků 19. století. O kterých se tenkrát příliš nemluvilo. A o kterých se příliš nemluví dodnes.