Ztracená historie snů přehled
Kris Waldherr
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458004/bmid_ztracena-historie-snu-znU-458004.jpg
4
32
32
Píše se rok 1850. Slavný básník Hugh de Bonne je nalezen mrtev v koupelně hotelového pokoje. Úkolem postarat se o pohřeb je pověřen jeho bratranec Robert Highstead, historik, který se nyní živí jako fotograf zesnulých. Ohledně pohřbu zanechal Hugh de Bonne přesné instrukce: chce spočinout ve zvláštní skleněné kapli, kterou nechal před lety vybudovat pro svou milovanou manželku a múzu Adu. Ta je pro všechny návštěvníky – zejména pak pro houf básníkových obdivovatelů, kteří se nazývají Poutníky – uzamčená a nedobytná. Jediný klíč od kaple vlastní Adina neteř Isabelle, ale ta ji odmítá odemknout, dokud Robert nesplní její podmínku a nevyslechne si během pěti večerů příběh osudové a tragické lásky mezi Hughem a Adou. Ztracená historie snů je poutavý viktoriánský román plný temných tajemství, vyprávějící o tom, jak tenká a nezřetelná může být hranice mezi láskou a nenávistí, snem a skutečností… a také mezi životem a smrtí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2020
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The Lost History of Dreams, 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ztracená historie snů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Mohl to být báječně temný, tajemný příběh plný přízraků minulosti. Ale je to spíš parodie, kde dvěma lehce sjetým hlavním postavám straší ve věži. Možná proto se chovají nelogicky, trapně a celkově mimo. Chvílemi jako rozervané postavy z knih sester Bronteových, chvílemi jako parta školáků na výletě.
A představa viktoriánské Anglie v rukou americké spisovatelky je, řekněme, roztomilá.
Mizérie: nejasné, neslané, nemastné, veskrze divné - postavy (jejich dílo) a související zápletka/y. Americká autorka se vrhla na psaní historického románu poté, co se jí zdál sen - z Viktoriánské doby (není historička, ani nijak zvlášť tuto dobu neprostudovala, jen jako členka Společnosti pro historické románů a obyvatelka Viktoriánského domu v Brooklynu). Historického na tom proto není nic, než klíčová daguerrotypie a nějaké ty kulisy divného sídla někde u Shrewsberry (ani ten Londýn tam moc nebyl, zato se autorka podivuhodně vrhla na kontinent, do Černého lesa). Ani ta Adina besídka, alias skleněná kaple není dobře popsaná (o věrohodnosti možností takové stavby v té době přesvědčená nejsem).
Odkládám ve třetině, kdy se schyluje k vyprávěnce na 1000+1 noc, přesněji přesně 5 nocí (proč nocí? oba hlavní hrdinové přes den neměli co na práci a čas na jiné úkoly jim utíkal mezi prsty...). Duchařina tam souvisí patrně hlavně s požíváním alkoholu a morfinu... Další tajemno pak autorka buduje pouze temnotou uvnitř i vně, svícemi, dlouhými chodbami a nekonečným deštěm.
Ztráta času na přečtení ničemných 150 stran...
Související novinky (1)
Knižní novinky (44. týden)
25.10.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ztracená historie snů v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 40x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 117x |
| v Chystám se číst | 93x |
| v Chci si koupit | 14x |
| v dalších seznamech | 6x |
Štítky knihy
fotografování 19. století milostné romány viktoriánská doba pohřební zvyky a rituály gotické romány mrtví fotografové historické romány pohřebnictví
Skrýt reklamy
Gotické romány jsou fajn, toto úplně nevyšlo, divná a nudná knížka. Nevěřila jsem motivacím některých postav a nemohla se do toho úplně dostat. Zvláštní chování (i na gotický román), souhlas s komentáři níže, postavy se chovají nelogicky a dost často nevěrohodně, třeba to, jak se sebou nechá nesmyslně Robert orat, třeba proč tvrdošíjně zůstává zraněný bez ošetření ve stáji se zvířaty a s mrtvolou v rakvi v jedné místnosti, s pochybou motivací k tomuto jednání, tvrdošíjně setrvávat na panství s převážně protivnou a labilní Izabelou, která by se za takto naservírovaných okolností nikdy nemohla stát paní domu (přišla jako neznámá žebračka bez dokladu totožnosti, nad kterou se na prahu smrti smilovala služka a všichni jí prostě uvěřili, že je členem rodiny?). Zápletka je místy nesmyslná, jindy nudná, objevují se ovšem i kouzelné tajemné momenty. Psaní je nevyvážené, úroveň kolísá a je tam zbytečná vata. Nuda, pak chvilka napětí co z toho vzejde a zase nuda. Jedna z knih, kterou jsem nemusela dočítat až do konce a přesto jsem tomu dávala šanci až do poslední stránky. Ztráta času spíš než obohacení nebo pobavení. Alespoň obálka se opravdu povedla. Za mě jedna až dvě hvězdy.