Ztracené kroky přehled
Alejo Carpentier
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77337/bmid_ztracene-kroky-G50-77337.jpg
4
18
18
Román kubánského autora vypráví o životě vědce-hudebníka, který se při cestě za původními hudebními nástroji dostane až na území obydlená původním indiánským obyvatelstvem.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1979 , OdeonOriginální název:
Los pasos perdidos, 1953
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ztracené kroky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Moc krásná kniha, z mého pohledu místy dost intelektuální. Nejvíce mě ale uchvátila obraznost, s jakou autor líčí prales a život v něm: „...odloupnutá kůra nabývala velice brzo hutnosti bobkových listů v láku a houby vypadaly jako měděné odlitky, jako sírový poprašek vedle falešnosti chameleóna, který byl příliš větví, příliš lazurovým kamenem, příliš olovem pokropeným sytou žlutí, což byla nápodoba slunečního postřiku proniknuvšího skrze listy, jež nikdy nepropouštěly slunce naplno. Prales byl světem lži, podvodu a přetvářky; všechno tam bylo maskou, lstí, trikem, záměnou.“
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ztracené kroky v seznamech
| v Přečtených | 32x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 45x |
| v Chystám se číst | 29x |
| v Chci si koupit | 4x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
Kuba hudební nástroje společenské romány hudebníci, muzikanti kubánská literatura hispanoamerická literatura román pralesaAutorovy další knížky
| 1979 |  Ztracené kroky |
| 2005 | Kráľovstvo z tohto sveta |
| 1985 |  Výbuch v katedrále |
| 1984 | Barokní koncert / Harfa a stín |
| 1989 | Svěcení jara |
K magickému realismu mám dosti ambivalentní přístup. Buď mě kniha svojí imaginací naprosto pohltí a fascinuje anebo je zde druhý a zcela opačný případ. Tím je román Ztracené kroky. Nevadí mí hůře přístupné knihy, které si musí čtenáře získat a očekávají od něj určitou míru pochopení a snad i intelektu. Mám je naopak velmi rád. Ale tohle mi opravdu nesedlo. Alejo Carpentier vtiskl do knihy svůj vlastní život a je to patrné zejména v jeho zálibě v hudbě a architektuře. Ta neustálá deskripce, kdy dokáže na několik stranách popisovat jakou bílou barvou je natřený dům, je šílená. A tohle se v různých variacích táhne celým vyprávěním. Pokud to v nás mělo zintenzivnit představivost o prostředí Jižní Ameriky, tak se to minulo účinkem. Má to spíše retardační charakter, než aby to děj rozpohybovalo a uvedlo do kontextu času a místa. Je to škoda, jelikož námět intelektuála, jenž strádá v běžném životě a hledá vykoupení a nový smysl existence v prostředí pralesních indiánů, je povedený. Nicméně pro mě dopadlo zpracování výše zmíněného motivu k uzoufání nudně a nepřineslo mi žádné literární ani myšlenkové obohacení.