Ztroskotaný čas přehled

16.01.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "15. Kniha, jejíž obálka se vám nelíbí"

Velmistr nevkusu a neuvěřitelně lacině vypadajících obálek – Jan Patrik Krásný – opět v akci. Svůj tristní výkon z Finální říše ze série Mistborn hravě překonal a stvořil něco, co vypadá jak vystřižené z perverzních fantasií šedesátiletého panice. Pokud obálku Šusta "odklepl" s tím, že nahá dredatá baba a pozadí z "windowsáckého" Malování budou jeho knihu prodávat, postrádá alespoň minimální míru vkusu (velkým překvapením je pro mne komentář kolegy čtenáře olle3). Do daného tématu výzvy však spadá tahle zrůdnost dokonale.

Knihu jsem tak rozečítal se značnými předsudky, které se navíc v prvních pár kapitolách potvrzovaly... Ze Ztroskotaného času totiž budete mít často neochvějný pocit, že Richard Šusta začal psát absolutně bez vize a děj poté začal bez ladu a skladu nabalovat ve vrstvách. Místy tak kniha působí jako hrozná blbost.

Jde však o blbost, která má sice mnohé z nápadů absolutně nepromyšlené a pitomé, v jiných pasážích však funguje obstojně ("Tak vyryto!"). Ztroskotaný čas tak nějak neví, kdy skončit a na 450 stranách se dočkáte zdánlivého finále hned několikrát. Něco mi však přeci jen brání knihu odstřelit jako úplnou srajdu. Potáhnout ji obalem z variovců, mohla by se ještě "uzdravit".

Některé charaktery jako třeba neustále se usmívající Faraón, jeho rozmazlená dceruška, Síta či Kleptoš vlastně celkem fungují. Postav se však v ději mihne skutečně hodně a Šusta s nimi nežongluje úplně obratně. Význam stvoření některých z nich mi tak i po dočtení trošku uniká a jejich osudy si musí čtenář domýšlet. Kdyby Šusta svoji fantasii trochu kočíroval, nemusel by Ztroskotaný čas působit jako ztřeštěná fanfikce ale slušné české scífko.

Honzborgovo putování za záchranou Tyantiry není autorovou prvotinou a vlastně ani prvním dílem z téhož "světa". O to beznadějněji pro autora však působí fakt, že neumí příliš dobře psát. Přeskakování do přítomného času nefunguje a vyrušuje, upocená snaha nahradit v každé větě Honzborga označením jako "nedobrovolný nositel Hyringů" či "nechtěný výletník do hlubin" začíná brzy svojí strojeností čtenáře rozčilovat. Nehledě na to, že občas není na první přečtení úplně jasné, kdo zrovna promluvil. Přišlo mi, že se snaží být autor originální za každou cenu. Opět se tak dostáváme k tomu, že Ztroskotaný čas působí místy jako blbost více než promyšlené sci-fi, kterým se snaží být. A to je škoda.

Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu.

Zkráceně? Podivné české sci-fi, ve kterém většina věcí příliš dobře nešlape a snaha o originalitu za každou cenu z knihy místy dělá hrozný nesmysl. V konečném součtu je však obsah přeci jen lepší, než jak se může podle groteskně špatné obálky zdát.

Hodnocení na DK v době přečtení: 64 %; Moje hodnocení: 45 % jako 6. hodnotící.