Zuniaci krok přehled
Peter Jilemnický
P. Jilemnický prvý raz prišiel do Sovietskeho sväzu v čase, keď sa začal prvý kolektivizačný nápor /pobudol tam od júla 1926 do augusta 1928/. Z týchto poznatkov a skúseností čerpal látku pre prostý a pravdivý román Zuniaci krok, ktorý je umeleckým zobrazením nezadržateľného a prudkým triednym bojom sprevádzaného procesu výstavby socializmu na dedine, a to českých a slovenských kolonistov v Pavlovke, ktorí sa tam prisťahovali v druhej polovici minulého storočia a žili v patriarchálnych pomeroch nerozvitého kapitalizmu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zuniaci krok. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zuniaci krok v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 4x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 14x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
sovětská vesnice rolnická povstání
Autorovy další knížky
| 1974 |  Kronika |
| 1934 |  Kus cukru |
| 1952 | Vítr se vrací |
| 1968 | Pole neorané |
| 1937 |  Kompas v nás |
Jazykově velmi pěkná kniha, která má snad i svou historickou hodnotu, protože autor na místech, o kterých píše, skutečně byl. Například chování Bělogvardějců popsané v knize je údajně doložitelné (rozkaz bílého důstojníka) a působí dojmem, že obhájci carství úspěšně obraceli lid proti sobě.
Zajímavým momentem je "dokumentace" přerodu křesťanské vesnice v ateistickou (v Pavlovce je v autorove podání už jen 5 starých žen, které chodí do modlitebny, kterou chce mladá generace získat pro sebe a využít jinak) a odklon od starých způsobů. Již není třeba se brát, když spolu chce pár žít, hrdina, který má dítě "z nerozumu" se nemusí ženit a může si namlouvat jinou, zároveň ale existuje výživné. Lze si představit, že tak nějak, jak to autor popisuje, mohly v některých případech skutečně probíhat změny v myšlení obyvatel sovětské vesnice.
Bohužel kulaci jsou jako postavy do jednoho vykresleni jako hamižní kontrarevolucionáři, od kterých lze čekat jen samé naschvály. Jejich motivace je příliš jednoduchá. Kladní hrdinové již jsou zpracováni o něco lépe. Není třeba být ve straně, aby člověk mohl být sovětem a tak je Matouš Repka rádoby neutrálním hrdinou. Ve skutečnosti je ale vidět, že už vládne heslo "Kdo není s námi, je proti nám". Je zde i náznak, kam se v budoucnu bude ubírat svoboda voleb, když strana navrhuje vesnici, koho by si měla zvolit do sovětu s tím, že je to nejlepší možnost (strana si přeci kandidáty vybrala a odhlasovala na schůzi strany!) ale nutit je nemohou.
Přemýšlela jsem o třech hvězdičkách, ale vzhledem k tomu, že je dílo agitační, tak zůstanu u dvou.