Koně, osli a zebry přehled
Jiří Volf
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14517/bmid_zvirata-celeho-sveta-kone-osli-a-zebry.jpg
5
25
25
2. svazek edice Zvířata celého světa nás tentokrát zavede mezi koně, osly a zebry. Seznámíme se s jejich anatomií, zvyky a chováním, ale také se dozvíme něco o jejich ochraně a vyhlídkách do budoucnosti. 2. vydání. 07-037-80
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Koně, osli a zebry. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Koně, osli a zebry v seznamech
| v Přečtených | 35x |
| v Knihotéce | 73x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v Chci si koupit | 4x |
Autorovy další knížky
| 1990 |  Všední den v pražské ZOO |
| 1977 | Světem zvířat III.: Domácí zvířata |
| 1980 | Koně, osli a zebry |
| 1977 | Ještě žijí... |
| 1987 | Tuři |
Všestranná práce odborníka, který je nejen teoretik, ale i praktik. Když Volf popisuje vnímání a chování koní, vzpomíná na své zážitky z vojenského hřebčína; v souvislosti s koňmi Převalského zase využívá vlastní ošetřovatelské zkušenosti z pražské zoo. Knížka neopomíjí evoluci, anatomii, soužití s člověkem, etologii, inteligenci ani percepci koní. Podrobně se věnuje i divokým předkům dnešních domestikantů (tarpanovi, koni západnímu a koni Převalského).
Osli/poloosli a zebry dostali dohromady jednu kapitolu, v případě oslíků dostatečně podrobnou, v případě zeber poněkud ošizenou. Doufala jsem, že se konečně dozvím něco o jejich socialitě, protože zebry shodou okolností odbyl na přednášce i náš vyučující (vyšly na konec hodiny), a byla jsem zklamána podruhé. :( Nicméně socialitě koní autor dopřál hodně prostoru. Uvádí například, že zraněným, nemocným či starým klisnám se stádo přizpůsobuje, kdežto hřebci jsou vyhnáni; v izolaci se pak buď sdružují do vlastních skupin, nebo, jsou-li obzvlášť slabí, putují osaměle. Zaujalo mě také, jak postavení klisny závisí na tom, jestli daný rok zabřezne; pokud ne, klesá v hierarchii a je vystavena ústrkům a stresu.
Vyskytují se tu pasáže, které ochránce zvířat zrovna nenadchnou. Autor nemá problém s medicínskou praxí, kdy se kůň naočkuje choroboplodnými zárodky, a když získá imunitu, nechá se vykrvácet, aby mohl poskytnout transfúzi lidským pacientům. Závodní jezdectví nebo zoologické zahrady pak Volf považuje za instituce vysloveně bohulibé. Na druhou stranu odsuzuje absurdní krutost, jíž padlo za oběť tolik koňovitých. Vůbec první zmínka o zebře – z pera Cassia Diona – se týká toho, že Caracalla jeden exemplář skolil v cirku. Poslední volně žijící klisna tarpana zase zemřela tak, že si zlomila nohu při pronásledování kozáky; ti bodří lidé ji prý „nechtěli zabít“, nýbrž jen vyzkoušet rychlost svých domestikovaných koní. Z tisícihlavých stád kvag zůstalo během několika desetiletí jen několik starých zvířat v evropských zoo, kde umírala společně s belle époque, aniž je kdo stačil pořádně zdokumentovat.