A moje srdce téměř puklo

recenze

Tisíc polibků (2017) / ilosek

Už při pohledu na obálku je všem čtenářům jasné, že se bude jednat o zamilovaný příběh plný citů a sladkých řečí. Po přečtení anotace se k tomu přidává i pocit zvědavosti po odhalení tajemství Poppyina mlčení, které vede k mnoha bolestem na duši i těle. A i když je mnoho příběhů zamilovaných, některé jsou přece jen nápadité a uchvacující. Stejně jako Tisíc polibků.

Můžu s klidem říct, že i když jsem o dost starší, než je věková skupina pro kterou je kniha napsaná, příběh mě okouzlil. Není to jen obyčejný příběh o dvou mladých teenagerech, kteří se do sebe bláznivě zamilují. Tito dva mladí lidé totiž musí řešit věci, se kterými by si neporadil ani kdejaký dospělý člověk.

Vážnost a smutek se vyskytuje v mnoha okamžicích příběhu, přesto však autorka umí krásně obrátit situaci a v některých momentech, kdy se vám chce brečet, se najednou culíte jak praštění, protože Rune udělal něco sladkého, nebo bláznivého.

Přesto má kniha i své mínusy. Hlavním je anotace, které toho napoví víc než dost a příběh se dá velmi snadno odhadnout dopředu. Proto pro mě závěr nebyl nijak překvapující, i když stejně jsem z něj byla naměkko.

Další takovou výtkou je, že některé situace byly až přeslazené a plné klišé momentů, což se dá ale trochu čekat vzhledem k YA žánru.

Celkově je to ale úžasná kniha, která vám zabrnká na city a donutí vás zapřemýšlet nad svým životem. Hlavní postavy si taky velmi rychle oblíbíte a budete s nimi soucítit a často je i litovat, že musí procházet tím, čím prochází. Ale hlavně, o ten epilog prostě nechcete přijít, protože je dokonalý.

„Možná jsme jako ten třešňový květ. Jako padající hvězdy. Možná jsme se milovali příliš moc, příliš mladí a zapláli tak jasně, že musíme zaniknout. Extrémní krása, rychlá smrt.“ Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může... více

Komentáře (0)