... a také tak zemři

recenze

Název knihy "Žij jako všichni," odkazuje na větu matky Anatolije Marčenka, kterou ho nabádala, aby se smířil s životem, takovým jaký je. Dějiny Sovětského svazu jsou synonymem pro odpudivý sociální experiment zvaný komunismus. Plošné represe trvající od samého vzniku postihly snad každou rodinu a režim v nich neustával ani za halasně proklamované perestrojky. Komunisté vyráběly nepřátele s neutuchající invencí, což bylo obzvláště tristní se stavem hospodářství a životní úrovní obyvatelstva. Anatolij Marčenko zemřel v čtyřiceti osmi letech v důsledku hladovky. Ze svých čtyřiceti osmi let, dvacet strávil ve věznicích nebo vyhnanství. Nežil jako všichni, ale žil jako mnozí jiní. Drakonické tresty za knihu či jen pouhý text a jeho držení, život ve vězeňských koloniích, po propuštění bydlení v místě, kde mu bylo určeno, nikoliv dle svobodné vůle, neustálý dohled KGB, permanentní nedostatek všeho. Jaká je míra touhy žít a dospět k rozhodnutí "žít jako všichni" anebo k přesvědčení nasazení svého života při vědomí, v komunistickém státě život cenu nemá.
Disidenti tam tvořili a tvoří bezvýznamnou minoritu, jíž se ocenění dostává spíše v zahraničí. Marčenko jistě prožil nestandardní život, ač mohl prožít jiný. Kniha "Žij jako všichni," vyšlá zde v roce 1990 v RR, je také nestandardní. Rozměry 11,3 cm a 17,3 cm totiž nezapadají do žádného standardizované rozměru velikosti papíru.

Marčenko v knize Žij jako všichni popisuje období 70. a 80. let, dobu poté, co byl propuštěn z prvního věznění. Autor se věnuje vylíčení práce na své knize Mé výpovědi, jedné z prvních zpráv o poststalinských koncentračních tábore... více

Komentáře (0)