Aby lidé nezapomněli používat nohy

recenze

40 dní pěšky do Jeruzaléma (2015) / PokiCz

Ladislav Zibura se vydává na pouť dlouhou 1400 kilometrů. Doletí do Turecka a odtamtud se vydává pěšky až do dalekého Jeruzaléma. Po cestě mu nezbývá nic jiného, než se začít spoléhat na dobrotu místních. Izrael sužuje válka, ale o tom tahle kniha opravdu není. Špatný orientační smysl a omyly, které se Ladislavovi po cestě stávají, jsou skvělým příkladem toho, co vše se dá ve zdraví přežít.

Ladislav si s sebou nezapomněl vzít humor, kterým je tak proslulý. Hned na začátek uznávám, že jeho druhá kniha, Pěšky mezi buddhisty a komunisty, se mi zdála i přes malé nedostatky lepší než tato. Ladislav v knize popisuje každý den své cesty, své potíže, bolesti nohou, s kým se setkal, co jedl a kde spal. Některé dny byly slabší, některé naopak komičtější nebo napínavější. Jedním velkým charakteristickým znakem Ladislava Zibury totiž je, že si cestu nikdy dopředu neplánuje, vlastně si s sebou nebere ani mapu. Netuší tak nikdy dopředu, co může od dalšího dne očekávat.

Jít delší cestou a přičíst si k 1400 kilometrům dalších 40? Nikdy bych s ničím takovým nesouhlasila, ale Ladislav má názor naprosto opačný. Pro něj to znamená dobrodružství navíc, a když to stihne včas na zpáteční let, tak proč ne? Opravdu mě baví číst reálné příběhy ze života, které jsou psány s nadsázkou a obrovskou dávkou energie. Nemyslím si, že by mě zrovna tahle kniha vybízela k procestování světa, ale to ničemu nevadí, čtení jsem si opravdu užívala.

Mezi jednotlivými kapitolami, tedy dny, se sem tam objevil komiks, který mě nepobavil. Některé byly lehce urážlivé a nelíbila se mi kresba. U Ladislavovy druhé knihy tomu bylo úplně jinak a je mi líto, že tomu tak nebylo i zde. Přinejmenším se daly do některých komiksů vybrat vhodnější a vtipnější pasáže.

Velkým plusem, které u mě tahle kniha má, je to, jak čtenáře naprosto nenuceným způsobem seznamuje s tamní kulturou a zvyklostmi. Tím, jak lidé v dané oblasti žijí, jak se chovají k cizím a jak funguje třeba takový ramadán. Přírodu a památky autor zmiňuje jen párkrát, pokud nepočítám vyjmenovávání velkých měst, kterými již prošel.

Opět mě naprosto nadchla obálka, protože je prostě úžasná. Myslím tedy tu re-edici, ne tu původní. V knihovničce se krásně vyjímá a s ostatními knihami od Ladislava Zibury dohromady ladí. Jeden z důvodů, proč si je koupit všechny.

Na závěr bych ráda ocenila i to, že knihu může číst opravdu kdokoliv, od mladších čtenářů po starší a dokonce i ti nejstarší. Ladislav zkrátka dokáže zaujmout a pobavit všechny věkové kategorie, až na ty nejmladší. Ladislavovi knihy zkrátka bourají veškeré věkové hranice.

Poki z archivnik.blogspot.cz

Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a... více

Komentáře (0)