Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje - Yeonmi Park

recenze

Autobiografické příběhy o útěku z nejizolovanější země na světě, komunistické Severní Koreje, jsou vždy silným čtenářským zážitkem. Hodnotou bývá především emotivní lidský příběh, koncentrované zlo v podobě vládnoucí dynastie Kimů, pokřivené lidství v touze zachránit si život a nakonec i neschopnost severokorejských uprchlíků, neznajících pojmy svoboda, vlastní názor, kritické myšlení a odpovědnost sám za sebe, aklimatizovat se ve světe 21. století a splynout se svými sousedy a zároveň bratry z Jižní Koreje, do které často, s vidinou lepšího života, prchají. Nejinak je tomu i v příběhu Yeonmi Park, které se podařilo uprchnout z rodné Severní Koreje, společně se svou matkou, ve věku 13 let.

"Vládě v Severní Koreji nestačí, že kontroluje, kam člověk chodí, čemu se učí, kde pracuje a co říká. Potřebuje vás ovládat i skrze city. Zničí vaší osobnost a schopnost zaujímat v různých situacích postoje podle vaší vlastní zkušenosti se světem, a tím si vás zotročí." (str. 60)

Hlavní hrdinka vypráví svůj život od jeho počátku až do dnešních dní. První třetina knihy nepřinese čtenářům, kteří již mají o životě v Severní Koreji něco načteno, žádné výrazně nové poznatky. Yeonmi ve zkratce vysvětluje historii obou Korejí, nástup Kimů, své rodinné poměry, které nebyly vždy nejhorší, jelikož její otec se dlouhá léta zabýval pašováním a prodejem nelegálního zboží, dokud nebyl uvězněn v pracovním táboře.

Po vylíčení severokorejského dennodenního života přicházejí zbylé dvě části knihy, kvůli kterým stojí za to si vyprávění této statečné mladé ženy přečíst. Yeonmi a její matce se podaří překročit řeku spojující Severní Koreu a Čínu. Jejich očekávání lepšího života, bez hladu a ponižování, ale brzy vemou za své, když se, jako mnoho dalších uprchlic, stanou zbožím v rukou obchodníků s lidmi. V Číně, díky politice jednoho dítěte a upřednostňování mužských potomků, není dostatek žen. Čínští muži tak neváhají riskovat odhalení policií a vykupují od překupníků "severokorejské manželky." Ty slouží nejen jako sexuální otrokyně ale také jako levná pracovní síla.

"Rozhodněte se! Rozhodněte se hned!" přikázala nám. "Nechte se provdat, nebo běžte zpátky. Takhle to funguje."

Od té chvíle, kdy jsem popadla mámu za ruce a nedovolila jí odejít, odehrávala se mezi námi změna. Teď jsem to byla já, kdo rozhodoval. Máma se na mě podívala a zeptala se: "Co chceš teď dělat?"

Bez rozmýšlení jsem odpověděla: "Chci jíst." (str. 144)

Yeonmi je tak ve svých 13 letech svědkem několika znásilnění vlastní matky, která se podvoluje v naději, že ochrání svou příliš mladou dceru. Nepodaří se jí to. Obě jsou samostatně prodány za směšné částky a sny, o šťastném životě, se zdají být ještě vzdálenější, než když žily v rodné zemi. Zároveň se obě ženy snaží vypátrat Un-mi, starší sestru, která uprchla do Číny sama, několik dní před nimi a také touží přivést do Číny otce, který, díky své nemoci, stále živoří v Severní Koreji.

Právě poslední dvě třetiny knihy jsou nejnapínavější a čtenářsky nejatraktivnější. Hlavní hrdinka se z hladovějícího dítěte stává neohroženou mladou ženou s ohromnou vnitřní silou a odhodláním. Nikdy se nelituje, obdivujete její odvahu a zápal. Ten se naplno rozhoří poté, co se ženám konečně podaří dostat do Jižní Koreje, kde jsou nuceny začlenit se do kapitalistické, konzumní, na výkon zaměřené společnosti.

"Když mě vyvolali, ztuhla jsem. Netušila jsem, co jsou to "záliby". Když se mi dostalo vysvětlení, že to je něco, co dělám, abych se cítila šťastná, nemohla jsem na nic takového přijít. Předpokládalo se, že mým jediným cílem v životě bude, aby byl šťastný režim. A proč by někoho mělo zajímat, čím chci v budoucnu být? V Severní Koreji nebylo žádná "já", jen "my". Tohle cvičení mi bylo nepříjemné a znervózňovalo mě." (str. 240)

Abych přežila je příběh o touze po životě. O vzletech a pádech, o naději, odvaze a usilovné práci. O lásce k rodině, která sahá až za hrob. Nemůžeme mít hrdince za zlé, že svůj příběh převypravuje zprostředkovaně, jakoby za sklem, s nadhledem uplynulých let. Závěrečná část knihy, popisující tvrdý střet s realitou života v Jižní Koreji, je velice emotivní a zároveň působí motivačně. Z Yeonmi se stává studentka kriminologie na univerzitě, hvězda jihokorejské televizní show, dobrovolnice v práci s bezdomovci a chudými a nakonec i bojovnice za lidská práva. Procestuje celý svět a přibližuje posluchačům realitu života v nejděsivější zemi na planetě. O své zážitky se dělí i na svém veřejném facebookovém profilu.

Kniha je vhodná jako seznámení s realitou života v Severní Koreji, pro neinformované čtenáře. Těm ostatním poskytne vhled do problematiky obchodování s lidmi. Všem čtenářům ale zahraje na city a povzbudí ve víře v lepší zítřky. Ti, kdo tvrdě pracují, nakonec uspějí.

„Poté, co jsem uprchla ze Severní Koreje, jsem s překvapení zjistila, že pestré květy a zelené jarní výhonky jsou v jiných částech světa symbolem života a obrody. V Severní Koreji je jaro časem smrti. V této roční době už nezbývaj... více

Komentáře (0)