Hříšná světice - Jan Bauer

recenze

Hříšná světice (2016) / JOhanka.1412

Nejpilnější jihočeský autor Jan Bauer, který vydal již přes 150 knih, opět potěšil příznivce historicky laděné literatury. V červnu 2016 vydalo nakladatelství MOBA jeho nejnovější historický román Hříšná světice. Přeneseme se v něm do doby utváření českého státu, kristianizace Čech, setkáme se s bájnými postavami z počátků našich dějin.

V první polovině knihy se pokřesťanštění Moravané, v čele s králem Svatoplukem, vydávají do pohanských Čech. Nejen za kořistí ale především ve znamení šíření víry v jednoho boha. Nebojují pouze meči ale především ideovými postoji. Nutno však dodat, že ani Moravané nejsou ve své nové víře ještě stoprocentní, jak si čas od času povzdechne byzantský věrozvěst Metoděj.

Hlavní postavou má být kněžna Ludmila, která se však v první polovině knihy objevuje jen sporadicky. Vynahrazuje si to ve druhé části knihy, ve které se dostaneme české kněžně nejen do myšlenek, ale i do snů.

Postav se v knize vyskytne opravdu hodně. Bohužel, kvantita je zde na úkor kvality. Noví a noví hrdinové přicházejí a odcházejí tak často a nenadále, že si k nikomu čtenář nestihne vybudovat vztah. Psychologie postav je zde minimální, s výjimkou kněžny Ludmily. Může to být způsobeno i tím, že hrdinové často umírají, ať už v boji, či zradou bližních.

Neutišenost doby, nejistota a neúcta k pozemskému životu z knihy přímo sálá. Milovníci historie doslova vidí před sebou staročeské hradiště, velké ohně s pohanskými tanečnicemi nebo bájnou čarodějnici, sídlící na rozmezí mezi pohanskými Čechami a křesťanskou Moravou.

Humorně a hrůzostrašně zároveň, působí způsob, jakým se tvořily lidské dějiny. Bojem, vraždou, zradou, ohněm a alkoholem. Velkým množstvím alkoholu. V podstatě můžete nabýt dojmu, že všichni naši předkové jen vraždili nebo se opíjeli do němoty a v podroušeném stavu mysli, činili ta nejzásadnější rozhodnutí, která posléze ovlivňovala chod celých dějin. Pokud si své úmluvy ovšem ráno pamatovali. Otce Metoděje nevyjímaje.

O této historické epoše se toho přirozeně příliš neví, nic tak autorovi nebránilo popustit uzdu fantazie na plno. Zářným příkladem je autorova interpretace původu prvního českého křesťanského knížete Bořivoje (nebudu prozrazovat, přečtěte si ;) ).

Závěrem nutno přiznat, že kniha má i své mouchy. Vadilo mi časté zjevování a mizení postav, málo prostoru pro hlavní hrdinku v první polovině knihy, neustálé přivykání na nové postavy, které posléze zmizely a zase začalo vše nanovo. Kniha tak místy působila roztříštěně a nudila. Jindy byla zase napínavá, krátké kapitoly se četly svižně a těšila jsem se na další dění. Toto střídání svižnějších a nudnějších částí mě občas odrazovalo od dalšího čtení. Citelně mi chyběl pevný prvek, který by mě vedl celou knihou. Hlavní hrdinka tuto úlohu bohužel nedostala. Ač nerada, musím vytknout také poměrně časté překlepy, chybějící nebo přebývající slova, nejčastěji předložky a spojky.

Knihu byl doporučila všem milovníkům historicky laděné literatury. Spíše těm, než nováčkům. Historií nepolíbeným čtenářům by se kniha mohla zdát nudná a bez děje.

O počátcích českého státu toho víme pramálo, naše vědomosti se opírají jen o drobné zmínky ve starých kronikách a útržkovité archeologické nálezy, které připouštějí různý výklad. Známý český autor se v této knize pokusil představi... více

Komentáře (0)