Fantasy patří mezi mé oblíbené žánry. Neváhala jsem proto ani na okamžik, když se mi do rukou dostali Mýtonoši. Zaujalo mě téma, zaujala mě tloušťka knihy (miluju dlouhé příběhy, pokud jsou dobré, můžu alespoň déle zůstat s postavami), nebylo proč četbu dlouho odkládat. Jaká byla ale skutečnost?

Za prvních sedm dní jsem přečetla pouze necelých sto stran. V mém případě něco neuvěřitelného, moje obvyklé denní skóre je mnohonásobně vyšší. Čím to bylo? Teď zpětně to ani nedokážu pojmenovat přesně. Nemohla jsem se začíst. Zvládla jsem v mezičase i jiné knihy, jen abych nemusela číst Mýtonoše a mohla je pořád odkládat. Něco mi na nich nesedělo. Byl to snad způsob autorčina psaní? Charaktery postav? Děj? Moje momentální rozpoložení? Těžko říct. Za týden jsem je totiž znovu vzala do ruky – a už neodložila.

Bree je šestnáctiletá středoškolská studentka, která začíná rezidenční program na Severokarolinské univerzitě. Částečně je to pro ni únik před nepříliš šťastným životem doma, protože její matka zemřela při autonehodě. Navíc se jedná o univerzitu, kde sama její máma studovala, a před smrtí byla proti, aby se na program Bree přihlásila. Brzy Bree pochopí, že vysokoškolský program nebude úplná idylka, zvláště když se přichomýtne k útoku démona a po neúspěšném vymazání vzpomínek také u sebe objeví zvláštní schopnosti. Její domněnka o tom, že její matka nemusela zemřít pouze náhodou, ji přivede do tajného spolku mýtonošů.

Tento spolek je založen na konceptu artušovských legend rytířů kulatého stolu. Tento nápad, řekněme, „vtělování“ jednotlivých rytířů do jejich následovníků je podle mě skvělý a originální a přináší mnoho nového do světa fantasy. Tito mýtonoši pak chrání svět lidí před démony, kteří do našeho světa pronikají skrz Brány. Celé společenství artušovských legend je přísně organizované, včetně vazalů, kteří slouží následníkům a za to očekávají, že se z jejich potomků stanou panoši. Což přináší další problém, kterému Bree musí čelit, protože není všemi zrovna pozitivně přijata, nejenom kvůli tomu, že přichází „zvěnčí“, ale i kvůli své barvě pleti.

Problematika rasismu mě překvapila, zřejmě proto, že se s ním ve svém životě příliš nesetkávám a není to pro mě aktuální téma. Chápu ale, že pro čtenáře USA, speciálně pro čtenáře z jižanské Severní Karolíny, jde o téma denně řešené a je proto dobře, že pomocí této knihy pronikne do širšího povědomí teenagerů, nejenom těch amerických. Navíc je téma rasismu opět perfektně využito v rámci děje a dokresluje tak vše, s čím se hlavní hrdinka musí vypořádat. A navíc, vzhledem k původu její rodiny je to dokonale propracovaný detail, který bychom neměli opomenout.

Jako velká milovnice milostných trojúhelníků ho v Mýtonoších opravdu postrádám. A že by se to nabízelo – nepříliš oblíbená Bree, která musí bojovat se svými problémy, klasický slušňák Nick a „bad guy“ Sel – naprosto dokonalý milostný trojúhelník. Chápu, že láska zde není hlavním tématem, ale kdo ví? Možná se dočkám v dalším díle!

Přes počáteční nadšení a následný útlum jsem se dopracovala k obdivu k autorce, jak dokázala nastudovat a bravurně zpracovat artušovské téma do moderní urban fantasy. Potenciálního čtenáře tak čeká skvěle propracovaný příběh a doufám, že ho nakonec okouzlí stejně jako mě.


Děkujeme společnosti Albatrosmedia, a. s., za poskytnutí recenzního výtisku.

---

Mýtonoši Tracy Deonn

Magie artušovských legend ožívá v urban fantasy hitu z americké univerzity! Šestnáctiletá Bree hledá po smrtelné autonehodě své matky únik před bolestí. Rezidenční program na Severokarolinské univerzitě vypadá jako skvělé útočišt... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---