Ať žije císař! Ať žije Francie!

recenze

Hermína de Marigny se po zážitcích z Francie, kdy v dobách Teroru málem skončila pod gilotinou, opět nachází na odlehlém panství ve východních Čechách. Vztah se svým manželem Jindřichem je vlažný, do hospodaření panství ji nezasvěcuje, manželství je samá zdvořilost a konvence. Manžel provede neodpustitelnou věc, kterou Hermína řeší odjezdem do Toskánska, kam doprovází svou sestru Stefanii s jejím manželem Lorenzem a dětmi. Lorenzo Boccoli se konečně může vrátit domů na Bianco Torrente, kde zemřela poslední hraběnka Montesano a on, přestože bastard, může vznést nárok na dědictví jako nejbližší příbuzný.

Na cestě do daleké Itálie se zastaví i ve Vídni, kde navštíví Marii Cenciovou. Ta kdysi Hermíně a Stefanii poskytla azyl při putování na jejich cestě po útěku z Francie a stala se jejich přítelkyní. Marie zosnuje tajné setkání Hermíny a její dávné lásky Andrého Gisserota. Je to už osm let, devět měsíců a osm dní, co se viděli naposledy. Jejich láska však neztratila na intenzitě, přetrvala léta odloučení. A to přesto, že André žije svůj život ve službách císařského dvora, podniká diplomatické cesty a má i manželku a děti, ty však navštěvuje jen sporadicky. Shledání s Hermínou je opět pouze jednou ukradenou nocí v jejich rozdílných životech.

Evropou se šíří válečná nálada. Schyluje se k válce mezi Anglií a Francií. Napoleon začal měnit dějiny, původně korsický uprchlík z velmi skromných poměrů se vůlí vypracoval vysoko, aby mu Evropa ležela u nohou. Rakousko nemá Napoleona rádo. Ve Vídni se pálí francouzské vlajky, každý Francouz je automaticky pokládán za vyzvědače. Pro Hermínu jako francouzskou emigrantku je doba, a hlavně v tomto prostředí, těžká, i když na venkovském sídle v Čechách není tato atmosféra tak markantní.

Po návratu z Toskánska čeká na Hermínu dopis, úřední doklad opatřený císařskou pečetí, francouzský císař vrací Hermíně a Stefanii Meuron – jejich rodové panství ve Francii. Hermína zpočátku o návratu do Francie neuvažuje, okolnosti ji však donutí své stanovisko změnit. Ve Francii ji čeká další životní pouť plná zvratů, nebezpečí i osudových shledání.

Mimo velmi silný příběh francouzské emigrantky Hermíny dokreslují knihu historické události počátku 19. století. Nástup Napoleona k moci, kdy zmítají Evropu válečné nepokoje, až po jmenování Napoleona Bonaparte císařem r. 1804. Evropa je rozdělena, Francie ho zbožňuje, zbytek Evropy nenávidí. Historické události jsou zde vykresleny jen na okraj, nejsme zahlceni historickými reáliemi, a přesto v příběhu cítíme i vliv těchto událostí na život postav.

Autorce se podařilo vdechnout postavám duši. Nejsou to jen prázdné schránky, ale vyzařují lidskost se všemi dobrými i špatnými stránkami. Jejich postoje a chování plně chápeme a prožíváme s nimi jejich životní osudy. Kniha je napsaná s lehkostí a čte se úplně sama. Je zde patrné i to, jak se postavy vyvíjejí v průběhu let i okolností. Vnímáme, jak dozrála Hermína ze svých mladistvých let ve zralou samostatnou ženu a Stefanie vyroste z naivní slečny v zodpovědnou manželku a matku.

Celá série popisuje životní peripetie Francouzky Hermíny v období od pádu Bastily v r. 1789 až po rozkvět císařství v r. 1806. Moc ráda jsem s ní prožila její životní příběh a je mi líto, že je série u konce.

Nezbývá mi, než doporučit tento příběh dalších čtenářům. Každý, kdo má rád historické romány, příběhy životních osudů silných žen, lásku a romantické vyprávění a jako přidanou hodnotu brilantní vypravěčský styl, romány paní Körnerové jsou tou správnou volbou!

Hermína po tragickém roce 1794 přebývá v ústraní na východočeském panství. Provinční život ji však začíná nudit, zvláště ve chvíli, kdy se její sestra s manželem přesouvají do Toskánska, kde zdědili rodinné sídlo. Evropu mezitím z... více

Komentáře (0)