Až odtaje poslední sníh...

recenze

Dny posledního sněhu (2015) / lenulak

Finsko. První květnový den. Poslední sníh. Banální autonehoda, jakých se každý den stávají desítky. Nebo ne? Anotace knihy praví, že autor předkládá víc než jen napínavý kriminální příběh. Může ale takový "napínavý kriminální příběh" začít něčím tak obyčejným, jako je autonehoda, při níž zemře nepřipoutané děvče?

Různá místa, různí lidé, různé příběhy. Ústřední postavou nové knihy J. C. Wagnera je opět detektiv Kimmo Joentaa, který se dosud vyrovnává se smrtí své milované ženy. A protože osud míchá kartami důkladně, i během Dnů posledního sněhu si Kimmo na Sannu několikrát vzpomene.

Anna, dcera architekta Lasseho Ekholma, umírá při autonehodě, viník nehody ujíždí.
Markus Sedin, bankéř, manžel a otec, na služební cestě v Belgii podlehne kouzlu mladé a krásné společnice Réky a neváhá pro ni zajistit lepší život ve Finsku. Aniž by opustil svou původní rodinu, žije dvojí život. Kolik životů asi žije Réka?
Mezitím v jiném čase a na jiném místě spřádá své plány Unto Beck. Podaří se jeho sestře Mari odhalit Untovy záměry a zabránit velké katastrofě? A jakou roli v Untově počínání budou hrát již zmíněné karty osudu?

Jednotlivé dějové linie se odehrávají poměrně poklidně naprosto odděleně, po dostatečně dlouhou dobu na to, aby se čtenář domníval, že spolu vůbec nesouvisí. Wagner skládá pavučinku příběhu tak dokonale opatrně, že čtenáři pomalu ani nedovolí se domýšlet, kdo je oním viníkem událostí v jednotlivých příbězích, společné pojítko vzniká velmi pomalu, ale velmi přirozeně, zdánlivě bez dramatických zvratů a přitom tak napínavě.
A mezi těmi příběhy – v jiném čase na jiném místě se odehrává příběh, který dává tušit, že děj knihy může být ještě velmi dramatický, ne-li hororový.
Navíc ve chvíli, kdy Wagner konečně svolí k tomu, aby čtenář seskládal dohromady mozaiku příběhů a domníval se, že řešení je jasné, přichází pro většinu čtenářů jistě šokující závěr.

Tím, že Wagner zasadil děj do Finska, kde střídavě (kromě Německa) žije, je kniha řazena do žánru severské krimi. Těch je v současnosti na knižním trhu nepřeberné množství, nicméně Wagnerův vypravěčský styl, možná i proto, že Wagner není rodilým seveřanem, se běžnému standardu severské krimi poněkud vymyká. Wagner píše poměrně jednoduchým, úsporným stylem, avšak i přesto dokáže mistrně vylíčit psychologii jednotlivých postav, jakkoli to zdánlivě s úsporností nejde dohromady. Wagner z kriminálních událostí nedělá nic výjimečného, co se stává pouze v knihách a filmech, ale ukazuje, že na pozadí běžného života obyčejných lidí se dennodenně dějí dramata, která mohou potkat každého z nás. Jeho příběh je uvěřitelný, už proto, že ani jeden z jeho hrdinů nevyniká žádnými téměř nadpozemskými vlastnostmi, s čímž se můžeme (nejen) u severských detektivek setkat často.

Jan Costin Wagner opět ukazuje, že je naprosto oprávněným nositelem ocenění za jednu z nejlepších německých krimi, a to i přesto, nebo možná právě proto, že jeho cílem je povýšit detektivní žánr do oblasti krásné literatury.

Za zaslání recenzního výtisku děkuji nakladatelství MOBA.

Kimmo Joentaa se krátce po sobě dostává ke dvěma případům. V tom prvním se ocitá na místě nehody, jejíž obětí je jedenáctiletá dívka, která zahynula v autě, vytlačeném bezohledným řidičem ze silnice. Ve druhém případu jsou v parku... více

Komentáře (0)