O holocaustu a druhé světové válce toho mám načteno hodně. Každá z těch knih mi zůstala hluboko pod kůží a řadím je mezi ty nejlepší, ale řeknu vám, žádná mě nedostala tak, jako Vypravěčka. Vypravěčce uvěříte cokoliv.

I když jsem si nejdříve musela utřídit myšlenky, než jsem začala psát recenzi, a uvědomit si, jestli o ní vůbec dokážu napsat, tahle kniha, to prostě nemůžu nechat bez odezvy. Nemůžu a ani nechci. Tohle si zkrátka musíte přečíst!

Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě donutila nespat, nejíst a číst a číst. Knihu, která by mě tak zasáhla a dojala. Vlastně jsem nevěřila, že něco tak geniálního ještě vůbec kdy přečtu. Marně přemýšlím, jestli jsem se někdy setkala s knihou, se kterou bych prožila něco tak silného, neuvěřitelného a něco, co by mi tolik dalo. Zcela předčila má očekávání a naprosto mě uchvátila.

Holocaust bezesporu patří mezi nejděsivější část světových dějin a nejspíš nikdy se o něm nepřestane psát a mluvit - a to je dobře. Příběhů o zvěrstvech nacistického Německa, jehož ústřední postava vzpomíná na svůj život v koncentračním táboře, známe stovky. Možná se vám může zdát, že na to, kolik knih s tímto tématem už bylo napsáno, nemůže přijít nic nového, avšak právě Jodi se to podařilo.

Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Na skupinové terapii, kam dochází po smrti své matky, se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a přesvědčí babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém příběhu.

Mám pocit, jako bych ten příběh prožila, ne jen četla. Je to dechberoucí, reálné a zkrátka nemůžete přestat číst. Byla jsem plně pohlcena příběhem a sžita s postavami. Chvílemi jsem je obdivovala, chvílemi nenáviděla, přála jsem si jim pomoct, potrestat ty nestvůry, dodávala jim odvahu, modlila se za ně. Ani nedokážu popsat, jaké pocity jsem měla, nicméně Jodi jde opravdu až na dřeň, na samé dno vašich emocí. Zkrátka jedinečný čtenářský zážitek, od začátku do konce.

Nevěděla jsem, že kniha bude tak realistická. Ano, věděla jsem, že se odehrává v koncentračním táboře, myslela jsem si, že vím, do čeho jdu, že jsem na to po všech knihách připravená a že už mě to nepřekvapí, ale netušila jsem, že to bude tak živé a bolestné. Nebudu nic předstírat, opravdu mne chytla za srdce. Nemohla jsem myslet na nic. Na nic, jen na tu bolest. I přesto, že jsem velká citlivka, nebrečela jsem. Nedokázala jsem to. Ne že bych neměla city, ale byla jsem tak na dně a vysátá, že jsem místo slz jen lapala po dechu, rozdýchávala to, koukala na to s otevřenou pusou a dalo mi práci vstřebat a uvěřit, co čtu. Dostane vás to zevnitř, vytrhne vám to srdce, a to takovým způsobem, že se z toho budete dlouho vzpamatovávat.

Asi mám nějakou zvrhlou úchylku, ale mám moc ráda příběhy s tímto tématem. Moje máma říká, že v mé knihovně je to samý Žid a koncentrační tábor. A přeci to pokaždé děsí jako poprvé. Takových příběhů, si myslím, nikdy nebude dost. A člověk to nikdy úplně nepochopí. To ani nejde.

Tahle kniha je jedním slovem skvělá, pokud bych mohla ohodnotit stovkou hvězdiček, neváhám ani vteřinu. Brilantně napsané, napínavé a strhující. Nikdy na tuto knihu nezapomenu. Je to víc než dobrá kniha. Nejlepší, co jsem letos četla a jedna z nejlepších, co jsem vůbec kdy četla. Všem doporučuju.

"Když člověk něco takového prožije, je mu jasné, že neexistují slova, která by to dokázala alespoň přibližně popsat. A i kdybych to udělala, ostatní nemohou nikdy porozumět." Tímto bych to shrnula.

---

Vypravěčka Jodi Picoult

Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich roz... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---