Když se prázdninový výlet zvrhne v boj o přežití

recenze

Ostrov Sukkwan (2011) / Lauralex

Máte rádi příběhy, kdy z ničeho nic nastane něco tak neočekávaného a šokujícího, že lapáte po dechu a říkáte si, že to snad ani není možné? Tak to jste na ostrově Sukkwan správně. Měl to být výlet o vzájemném sblížení, jenže démoni minulosti jsou silnější, než se zdálo. Vysaje vás, převálcuje, zdrtí. A budete na něj myslet ještě dlouho poté.

Neuvěřitelně silný čtenářský zážitek. Uvízne člověku na dlouho v hlavě. Jestli jsem při čtení Uloupeného života měla depresi, u čtení Ostrova mi stály všechny chlupy na těle a srdce neskutečně tlouklo. Z počátku zdánlivě nic nenasvědčující dobrodružný výlet bez zásadních úmyslů a zvratů. Celou dobu ale tušíte, že se něco stane. A opravdu se stane.

Dlouho, nebo možná nikdy jsem nečetla něco, co by mě tak pohltilo a uhranulo. Ještě teď mám husí kůži. Běžně takový druh literatury nevyhledávám, o to víc mne to překvapilo a nadchlo. Moc jsem od ní neočekávala, něco takového jsem nikdy nečetla, ale vážně mě to chytlo. Nic šílenějšího a děsivějšího jsem dosud nečetla, nicméně na ten příběh musím myslet i tři roky po přečtení. Tato kniha, a teď mi odpusťte ten výraz, se nedá popsat jinak než - hustý. Fakt hustý. Ale dost dobré.

Otec se synem odjíždějí na opuštěný ostrov, aby unikli civilizaci a rodinné situaci. Žijí na samotě v dřevěném srubu, užívají si poklidné okolí Aljašky a v lesích loví zvěř. Samota na ně začne doléhat nesnesitelnou tíhou a jejich pobyt se změní v bitvu o duševní zdraví a posléze i o holý život.

Stejně jako po dočtení ani teď nenacházím slova. Říct o ní, že je hezká, by znělo opravdu divně. Je zajímavá a poutavá. Depresivní a deprimující, avšak i přes to vás vtáhne a nepustí, musíte číst neustále dál, protože je to zkrátka neuvěřitelné. Dobrých pět minut jsem jenom koukala na tu jednu jedinou větu a četla ji pořád dokola. Nebyla jsem schopna to vstřebat. Četla jsem jí s takovým psychickým vypětím a zápalem, že jsem nevnímala nic kromě knihy. U žádné jsem neomezila svoje potřeby tak na minimum, jen abych ji dočetla. Rozhodně není pro každého, slabším pováhám (což jsem ovšem i já) ji radši nedoporučuji. Při čtení se mi nejednou zvedal žaludek, ale byla jsem tak paralyzovaná tou intenzitou, že bych z ní nespustila oči, ani kdybych chtěla.

Najdete tu vše - přírodu, dobrodružství, napětí, akci, strhující momenty a konečné drama. Jak už jsem řekla, s tímto typem knih nemám zkušenosti, takže nemůžu porovnávat, ovšem David mne něčím opravdu dostal. A to něco bylo vážně silné, jinak bych to nedokázala přečíst. Je to psychicky vyčerpávající a to o to víc, když se dozvíte, že sám autor má podobné zkušenosti.
Na jednu stranu je to možná odstrašující, já osobně bych si tuto knihu sama od sebe nepřečetla, vlastně bych se o ní ani nedozvěděla, ale dostala jsem na ní tip a chtěla to zkusit. A nelituji. Na jednu stranu si přijdu úchylně, na druhou stranu bych všem doporučila, aby si to přečetli (a poprvé mám co dělat, abych neprozradila spoiler). Přece jen se v těch silných životních příbězích vyžívám. A tohle mi dalo vše.

Otec se synem odjíždějí na opuštěný ostrov u aljašského pobřeží, aby na čas unikli civilizaci i složité rodinné situaci. V poklidné zátoce je čeká dřevěný srub, v lesích pobíhá spousta lovné zvěře, moře se hemží rybami. Vyrovnat s... více

Komentáře (0)