Bestseller, který zklamal...
Romantická kniha z krasobruslařského prostředí s hate-love linkou.
Dle recenzí jsem sáhla po Zapatě - tolik nádherných hodnocení, myslela jsem si, že mě kniha nemůže zklamat. Se Zapatou to bylo moje první setkání. Na straně 80 jsem si zděšeně a znuděně uvědomila, že autorka sáhodlouze popisuje teprve čtvrtou scénu v knize. Matka chovající se jako ztřeštěná a nedospělá puberťačka. Hlavní hrdinka (26let) a hrdina (30 let) se chovali jak patnáctiletí. Spousta vulgarit. Neustále se opakující myšlenky a slovní spojení (zejména zakmital obočím, takhle se tvářit jsem ho nikdy neviděla, nebudu přemýšlet co ten výraz znamenal).
Lukov byl sympaťák. Jasmime mi nesedla. Byla až moc posedlá sama sebou. Některé její myšlenkové pochody a reakce mi přišly nelogické a extrémně přehnané.
Všichni v knize (až na jednoho bratra hlavní hrdinky) byli neuvěřitelně krásní (její matka, sestry, manželé jejich sester i bratrů, rodiče Ivana, všichni byli tak odporně dokonalí). A ty dialogy Jasmine a Ivana - Ivan se na něco zeptal, než z Jasmine vypadlo něco kloudného bylo to skoro 20 stran textu. Rozjezd dost pomalý. Posledních 60 stran jsem dočetla silou vůle. Co tohle mělo být?
Nechápu, jak taková kniha může mít tak skvělé recenze.
Hvězdičku dávám za úžasné krasobruslařské prostředí. Myslím, že autorka velmi dobře v knize vylíčila frustraci někoho, kdo něčemu opravdu spoustu obětuje a neuspěje. A v textu bylo i dost překlepů a gramatických chyb - takže odfláknutá práce redaktora.
Za mě zklamání (možná je to tím, že jsem měla velká očekávání), ale autorce dám ještě jednu šanci.
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Kdyby někdo požádal Jasmine Santosovou, aby popsala posledních pár let svého života jediným slovem, určitě by bylo neslušné. Po sedmnácti letech – a bezpočtu zlomených kostí a nesplněných slibů – tuší, že se doba, kdy ještě bude s... více
