Kniha mě do svého děje ze začátku pěkně zamotala a ačkoli se tam děli různé velmi zajímavé věci, nějak jsem se nemohla začíst. Pak jsem ovšem zjistila, že to není knihou, ale mnou a tak jsem do toho spadla po hlavě. Antibohyně
Stoprocentně tedy mohu říci, že jakmile se dostanu ke druhému dílu, nikdo o mně po dobu jeho čtení neuslyší...neobsahuje tolik kravavých a děsivých scén jako Anna krví oděná, ale rozhodně o ně nejsme ochuzeni. Celý příběh si mě získal a já se těším, až se dozvím více, protože konec, ze kterého je jasné, že bude pokračování mě opravdu neuspokojil a vzhledem ke zvratu, který se udál těsně před koncem nemůžete tuto sérii jen tak odložit a vše si domyslet, protože autorčiny zápletky a jejich vyřešení jsou nečekané a leckdy by vás ani nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát.
A kniha mě samozřejmě hodně nadchla také proto, že mám hrozně ráda řeckou mytologii tak jako Kendare Blake.
"Na osud nevěřím. Věřím, že do sebe jednotlivé
střípky zapadají, ale konec ještě nebyl napsán."
- Odysseus v knize Antibohyně
Athena mi nebyla moc sympatická, ale všemu se musí dát čas a nakonec jsem zjistila, že to není až taková mrcha, jak vypadala na začátku. Zato můj nejoblíbenější Bůh je zde za toho nejhoršího a ačkoli mě to nejdříve překvapilo, autorka vše vylíčila tak skvěle, až jsem mu jeho osud i přála.
Cassandra vypadá mile již od začátku a je to jedna z těch hrdinek, se kterými se dokážu ztotožnit skoro na 100%.
Appolon byl asi nejmilejší Bůh celé této knihy a rozhodně bych si o něm přála zmínku i v dalším díle a doufám, že o ni nepřijdu.
Byly tu samozřejmě i další postavy jako impulsivní Odysseus, zlá Hera nebo milý Hermes...
Vše se odehrává v nynějších spojených státech a tak není celkem o čem mluvit. Nálada a pocity se odrážely i v krajině, alespoň mi to tak přišlo, nebo se mi to tak vytvořilo v hlavě.
To, jak Kendare píše naprosto zbožňuji. Líbí se mi, že umí vytvořit děsivou atmosféru a vše dokáže krásně popsat tak, že si to dokážu velmi živě představit, což se jí povedlo u knihy Anna krví oděná, kdy mě vyděsila tak, až jsem se bála jít na záchod. Tady naštěstí až tak děsivé scény nebyly, ale to jak byl děj živý mě donutilo i vyronit několik slz nebo se opravdu hlasitě zasmát. Za styl psaní dávám autorce jasnou jedničku.
A nakonec samozřejmě musím pochválit obálku, kterou jsem nejdříve nepochopila, ale po krátkém začtení jsem byla v obraze. Je to velmi dobře vymyšlené a líbí se mi, jak kontrastuje rudá barva krve s modrou, černou a bílou barvou na obalu.
Antibohyně
Kendare Blake
Staří bohové neumírají Aspoň si to Athéna myslela. Jenže pak jí pod kůží začala vyrůstat pírka, která jí zahltila plíce jako nějaká podivná rakovina, a Hermése sužovala spalující horečka. Tím skončil jejich poklidný věčný život... více
