Boj o přežití začíná...

recenze

Hon - Andrew Fukuda

Jak zůstat naživu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?
Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně - nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.
Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Andrew Fukuda emigroval do Ameriky a zde začal psát, jeho první novely upoutaly pozornost Top žebříčků. Se svou sérií Hon sklidil také velký úspěch a nyní vychází tyto knihy pro mladé i u nás. Budou stejně úspěšné jako v zahraničí?

Když mi přišel e-mail s nabídkou přečíst a recenzovat dosud nevydaný titul, s radostí jsem kladně odepsala a dočkala se svazku papírů s knižním příběhem. Sice moc nemusím onu upírskou tématiku, přijde mi to trochu ohrané a kam se podívám, tam vidím nesmrtelné tvory lačnící po krvi, ale na druhou stranu není od věci si čas od času přečíst něco zase trochu jiného.

Musím ocenit, že i přes nepříliš originální námět - upíři - zůstává autorův nápad jedinečný - upíři v jeho světě nejsou ani zdaleka tak dokonalí, jako v jiných sériích. Lidé, které už upíři téměř vyhubili svou neukojitelnou touhou po nich, mohou s trochou práce a pečlivého sebeovládání přežít i mezi nočními dravci. Fukudovi upíři dostávají i nové vlastnosti - například, že emoce nedávají najevo mimikou, ale například škrábáním na zápěstí, křupáním v krku a když touží, vrčí. Nemají žádné zvláštní schopnosti, chodí normálně do škol, slunce má na jejich kůži kyselinotvorný účinek a proto na něm nesmí být a tak dál.

Na druhou stranu pro mě bylo téměř utrpením vidět příběh očima povrchního, namyšleného Gena, který se často choval vážně hloupě. Když se seznámil s lidmi, kteří žili v zajetí upírů a nicnetušíc byli lovnou zvěří v pořádaném honu, uvažoval o nich jako o dobytku, ne jako o sobě rovných. Lhal jim a chtěl je využít jen ve svůj prospěch, což se mu později vymstilo. Myslel si, že s nimi může zacházet jako s něčím podřadným, nemyslícím, necítícím. A když pak změnil svůj názor, bylo už pozdě na odpuštění. Ne, hlavní hrdina této knihy mi sympatický nebyl. Zato Sissy, jednu ze zajatých lidí, jsem si oblíbila, i když v příběhu nehrála příliš důležitou roli.

Styl psaní, který Andrew Fukuda zvolil, tedy ich forma v přítomném čase, mi vyhovoval. Podobně jako u Hunger games se mi díky tomu četla kniha opravdu lehce a i přes namáhavé otáčení potištěných papírů se mi povedlo tuto knižní novinku dočíst. Věřím, že knižní vydání bude pohodlné i po vzhledové stránce.

Knížku všem milovníkům tohoto žánru doporučuji, je to zajímavý pohled na upíry. Kniha vychází 9.dubna, tak si ji nenechte ujít! Už nyní si Hon můžete předobjednat u nakladatelství Fragment nebo u knihkupců.

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ☆ ☆

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od ... více

Komentáře (0)