Bouřka jako stroj času

recenze

Ztraceni v čase - Petra Braunová

Prázdninová procházka do mládí prababičky
Po ne zcela úspěšném vysvědčení, které navíc zdobí dvojka z chování, má Martin zkažený začátek prázdnin. Na místo k moři odjíždí k prababičce. Za trest. Při bouřce se setkává se svým prastrýcem, kterého jako malého kluka zabil blesk. Martin zjišťuje, že se ocitl v roce 1924 a neví, jak se dostat zpět. A pomoc nachází tam, kde ji nejméně čeká.

Petra Braunová je českou spisovatelkou píšící knížky pro děti i pro dospělé. Z těch dospěláckých všem určitě něco napoví série Tajemství rodu, kterou editovala Česká Televize. Z knih pro děti je znám především sci-fi příběh pro mladší náctileté Ztraceni v čase, který získal například ocenění SUK a byl několikrát vydán.
(Obálka knihy stažena zde.)

Neočekávané zážitky
Příběh knihy je pěkný, i když v dnešní nabídce knížek s podobnou tématikou nevyčnívající. Mladšího čtenáře, než jsem já, by jistě ohromil spád, který kniha má. Pořád se něco děje. Žádná z kapitol není pouze o popisech nebo pocitech, do každého odstavce je nasáknuto dobrodružství z neznáma. I na mě však příjemný děj, mísený s napětím (Bohužel to u mě nefungovalo, ale věřím, že tuto vlastnost závěr knihy, kdy se Martin pokouší dostat zpátky domů, má.) a vtipnými rozhovory.

Autorka v knížce nenásilnou formou popisuje život na vsi před téměř sto lety a nevědoucí čtenáře tak postavuje před (neúmyslnou?) kritiku dnešního zhýčkaného světa. Zřetelně staví Martina do situací, se kterými se dnešní dítě už snad ani nesetká a to je velké plus. Nabádá tak čtenáře, aby si vážili, v čem žijí - vždyť nám téměř létá jídlo do pusy, máme oblečení, rozmazlující rodiče a různé technické vymoženosti, o kterých se lidem před desítkami let ani nesnilo. I Martin, coby hlavní hrdina příběhu, brzy pochopí, že brečet pro každou hloupost je zbytečné, protože v době, kdy mají děti své povinnosti přísně nalajnované pro chod domácnosti, nikoho slzičky nedojímají.

Jiná doba, jiná povaha
Martin a jeho prastrýc Lojzek jsou v příběhu téměř jako bratři, neboť se Martin dostal do doby, kdy mají oba jedenáct let. I když si velmi dobře rozumí, jsou v charakteru těchto ústředních postav patrné rozdíly. Zatímco Martina rozbrečí, že nejede k moři, Lojzek nehne brvou, když ho táta řeže za neposlušnost. Martin si neumí představit tak pracný život, kdy, pokud chce mléko k snídani, musí si ho nadojit; Lojzek naopak nechápe, jak někoho může bavit dívat se do monitoru a hrát hry, namísto toho, aby si šel třeba zakopat ven s kamarády.

Postavou, která rovněž hraje důležitou roli v knížce, je Martinova prababička Julča, Lojzkova mladší sestra. Moc se mi líbilo, jak patrný byl rozdíl mezi sedmiletou holčičkou, která se bála neposlouchat a neustále se hihňala a vyhlédávala dobrodružství, a mezi starou šedivou stařenkou, která s rozvážností a vřelostí hostí vnuka ve své rodné chalupě a smaží mu vdolky. Mrzelo mě, jaký osud ji zásahem do minulosti postihl.

Patří do čtenářských rukou!
Musím se přiznat, že bych si tuhle knížku nikdy nepřečetla nebýt knihovnické soutěže. Je to trochu zvláštní, když se na můj čtenářský lístek někdo podívá a uvidí dětskou knížku vedle autobiografie ženy vězněné v Terezíně. Faktem zůstává, že se nebráním ničemu a čtu téměř všechno. :) Musím si nějak tvořit názory, no ne? A pokud někdy budu vybírat knížku svému dítěti, dozajista v těch desíti letech podstrčím tuhle. Je dobrá, poutavá i poučná. Jen pro mladší čtenáře. :)

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ☆ ☆

Jedenáctiletý Martin tráví léto u babičky na vsi. Kdyby nedostal tu prokletou dvojku z chování, mohl už být u moře! Teď je na venkově, kde je pár chalup a jinak nic. Ještěže umí babička tak pěkně vyprávět! Martin vydrží donekonečn... více

Komentáře (0)