„Nevzpomínám si, že Adam prosil Boha, aby si vzal Evu zpátky – a podívej, co mu udělala.“
Mám pocit, že nedokážu slovy obsáhnout, jak moc mě kniha zasáhla a Dianě Gabaldon se povedla. Myslím, že nejsem jediná, stržená příběhem Claire, Jamieho, Murthaga a Jacka Randalla. Kdyby tomu tak bylo, nestal by se z příběhu „Outlander“, do něhož Vážka v jantaru spadá, takový hit. Se sérií jsem se poprvé seznámila před několika měsíci díky stejnojmennému seriálu. Nutně jsem potřebovala vědět, kterýžto pár porazil mé oblíbence Olivera a Felicity z Arrow v každoroční soutěži párů portálu E! online. A který muž získal ocenění Alpha Male Madness 2016 před právě Stephenem Amellem, který Olivera Queena ztvárňuje. Příběh si získal oprávněné místo v mém srdci a bylo mi jasné, že budu muset sáhnout po knižní předloze, ještě než skončil první díl. Udělala jsem si tedy koukací pauzu a pustila se strhujícího knižního dobrodružství. Ale, ze zjevných důvodů, se seriálovou obálkou. :-)
A jak už to tak bývá, kniha je skutečně lepší než seriál. Diana Gabaldon je skvělá vypravěčka se smyslem pro detail a český překlad se také povedl. Jen bych ponechala původní Sassenach namísto Saxonky. Autorka velice čtivě popisuje malebné prostředí více než dvě stě let starého Skotska, místní zvyky, kulturu a problémy dané doby. Lusknutím prstu (mezi prvním a druhým dílem) mi zlomila srdce, očividným rozdělením zamilovaného páru, a přesunem ze studeného severu, na sluncem prozářený dvůr Ludvíka XIV. A já měla pocit, jako bych se ocitla uprostřed dějiště Angeliky (jejíž první dva díly jsou, ať chcete nebo ne, skvěle natočeny s veškerou pompézností a krutostí dané doby a v šedesátých letech minulého století způsobovaly poprask asi jako Hra o trůny). Na královském dvoře je nebezpečno, jed je velice populární zbraní, stejně tak jako ženské tělo a touha po pomstě. Jde o poutavé čtení, i když bych uvítala, kdyby obsahovalo méně politiky. Ale o tom to je a návrat do Skotska a ke starým známým všechno vynahradil. Ale to je můj osobní přístup. Když přede mě položíte knihy o Francii a Británii, vždy sáhnu po severních obyvatelích Lamanšského průlivu.
„V tu chvíli jsem nejvíc toužila po chvíli klidu, ticha a naprostého soukromí, abych se mohla nerušeně třást jako osika. Čekala mě večeře s vévodou, který je možná jakobita, nebo anglický špeh, a s hrabětem, který mě možná otrávil.“
Láska Claire a Jamieho je silná, dokáže překonat propastných 200 let dějin. Diana Gabaldon se vlka nebojí a mladému páru servíruje i bolestné okamžiky a já jsem se místy neubránila slzám. O takové lásce by se skutečně mělo číst. A taky ji prožívat. Jamie je ztělesněním snu každé ženy. Je silný, statečný, citlivý a nebojí se ženu přetáhnout řemenem, když neposlouchá. O čem to my ženy proboha sníme? :-) Musím říct, že mě ale bavil i vyprávění v roce 1968 a příběh Rogera a Brianny. A silně mě zasáhl osud Mary Hawkinsové. Děj byl vskutku strhující. Jinak bych více než 950 stran během pár dní, kdy jsem mohla číst jen pár hodin denně, nepřečetla. A snad jsem si také zapamatovala něco užitečného z lidového léčitelství a botaniky.
Vážka v Jantaru obsahuje skvěle vyvážnou kombinaci romantiky, erotiky, napětí, akce a malebnosti s krutostí. Já ji doporučuji všem milovníkům seriálu, historie, příběhů ze Skotské vysočiny, mužů v kiltech a velké lásky. A pokud vám můžu poradit, nekažte si překvapení, a jestli chcete koukat na seriál, knihy si nejprve přečtěte.
Vážka v jantaru
Diana Gabaldon
Kniha navazuje na první díl s názvem „Cizinka“. V něm se mladá žena Claire, která tráví na skotském venkově po konci druhé světové války své druhé líbánky, ocitá po doteku záhadných menhirů o dvě stě let zpět v období, kdy vrcholí... více
