Bratrstvo Černé dýky - Vytoužený milenec

recenze

Bratrstvo Černé dýky není třeba čtenářům představovat. V jedenáctém svazku sledujeme příběh Qhuinna, „syna nikoho“ – rodina se ho zřekla, aristokracie se ho straní; nalezl svůj osud mezi bojovníky ve válce proti Vyhlazovací společnosti. Teď má na dosah i možnost založit vlastní rodinu, přesto je ale uvnitř prázdný, protože jeho srdce patří jiné bytosti než krásné Vyvolené… A je tu Blay, který se rozhodl zapomenout na svou neopětovanou lásku ke Qhuinnovi. Příběh zvláštní lásky se prolíná s dobrodružným bojem upířích vojáků o přežití jejich rasy; na scéně se totiž objevuje nový nepřítel, který pro Bratrstvo představuje smrtelné nebezpečí…


Český přebal této knihy se mi velice líbí a jsem si dokonce jistá, že se jedná o nejzdařilejší obálku celé série. Jakmile jsem si ale našla na internetu vydání z Ameriky, spadla mi brada úžasem; ten se skutečně - skutečně povedl. Jako vau!

Vytoužený milenec je již jedenáctý dílem série a tudíž je autorčin styl psaní poměrně profláklý.
Nemám nic proti tématice, kterou si autorka pro tento díl zvolila, ba naopak ještě před oficiálním datem vydání v ČR jsem knihu napnutě očekávala.
Je všeobecnou pravdou, že tématem homosexuality se mnoho autorů nezabývá, proč asi, a proto jsem měla na knihu opravdu velké požadavky. Ty se ovšem nevyplnily ani z poloviny...

Autorka témat pojala tak ze široka, že naši chlapci působí spíš jako dobří kamarádi než partneři. Teď se sama divím své naivitě; jak by žena mohla napsat dobrou knihu z pohledu muže, navíc gaye?!

Jako u předchozích dílů se i tady setkáváme hned s několika pohledy, které podle mě jak zavází. Ze začátku- když jsem otevřela první knihu od J. R. Ward - nerozuměla jsem, proč se vůbec zabývá nějakýma vedlejšími postavami. V současné době už to vím. Autorka v prvním dílu (Milenec z temnot) vytvořila celé Bratrstvo o sedmi členech a pak každému z nich věnovala jeden díl, teď už jí bratři došli a potřebuje nové hlavní postavy pro další díly, proto vytváří další nové a nové.
Ve skutečnosti toto nemůžeme mít autorce za zlé (vždyť bysme pak neměli co číst), ale stojím si za názorem, že ty nové vedlejší postavy hrají v knize tak velké role, že až zaniká pojem ústřední hrdina, a tedy příběh Vytoužený milenec už vůbec není o Quinnovi a Blayovi, ale dalším tuctu bytostí.

Co musím na J. R. Ward vyzdvihnout je, že ta ženská zkrátka umí vařit z vody! Každá z jejich knih je čtivá a zajímavá, ale kdybych měla přečíst všechny knihy této autorky, jsem si jistá, že by se v mnohém opakovaly...

Vzhledem k zmíněnému problému s postavami, neměla jsem ponětí, koho v tomto odstavci charakterizovat...
Nakonec jsem při jen zvolila Quinna, Blaylocka a Laylu.

Quinn byl pro mě záhadnou postavou, kterou jsem ale nikdy neměla úplně ráda. nejspíš to bylo faktem, že neustále psychicky ubližoval Blayovi a toho já měla tolik ráda; jediné momenty, kdy jsem cítila ke Quinnovi pociťovala jakýs-takýs kladný cit byl, když vzpomínal na chvíle se svou netolerantní rodinou, která jej odvrhla.

Blay byl můj miláček; to on by měl být tím klukem, pro kterého se rozbuší srdce každé ženy, né Quinn...

Vyvolenou Laylu jsem od první strany, na které se objevila, nenáviděla. Přišlo mi, že se neustále někam vtírala a její vlezlost někdy neznala hranicí, nerozumím, proč ji kluci vůbec trpěli...

Knihu jsem si užívala jen díky Blayovi. Přála jsem mu happy end, protože když v této sérii získal každý, co chtěl, proč by on ne?!
Díky bohu, Blay a Quinn přece jen svůj šťastný konec nalezli, i když trochu klikatou cestou, a já doufám, že jim tam při tom nebude oxidovat vyvolená Layla...

Moje hodnocení: 83 %

Více recenzí na: bookks-infinity.blogspot.cz/

V jedenáctém svazku sledujeme příběh Qhuinna, „syna nikoho“ – rodina se ho zřekla, aristokracie se ho straní; nalezl svůj osud mezi bojovníky ve válce proti Vyhlazovací společnosti. Teď má na dosah i možnost založit vlastní rodinu... více

Komentáře (0)