Brennerová, chybějící humor a zavádějící anotace

recenze

Brennerová (2016) / lenkaknel

Když se jde Simon Brenner projít, netuší, co to s jeho životem udělá. Začne to tím, že na ulici potká Hertu, s níž se před půl rokem rozešel. Pro jednou se zapomněl vyhnout její oblíbené trase. Ona to však evidentně taky nečekala, takže na sebe zůstanou hodnou chvíli zírat. Brennera tím zachrání před jistou smrtí, protože v tu chvíli mezi ně s ohlušující ranou spadnou pokrývačské nůžky na plech. A tak je tahle událost dá zase dohromady. Potom Herta jede do Maroka na nějaký festival a Brenner se jí má starat o kytky. Namísto toho však odjíždí na menší dobrodružství do Ruska, protože se krátce předtím přes internet seznámil s Naděždou. A ta ho pozvala, aby za ní přijel. Brenner se rozhodne jet, i když moc nevěří, že tam na něj bude čekat. Nicméně světe div se, ona tam vážně je. A pak z ní vypadne, že její sestra zmizela (podle anotace Brennerova třetí přítelkyně… až na ten drobný detail, že ji v životě neviděl) a ona teď po Brennerovi chce, aby ji našel. Brenner se jí pokouší vysvětlit, že je téměř nereálné, aby sestru vypátral, a odrazuje ji od dalšího hledání na vlastní pěst (takže není pravda, že by před svými osobními problémy utíkal k práci, jak tvrdí anotace. Navíc je v důchodu, ehm.). Nakonec však slíbí, že udělá, co bude v jeho silách. A pak udělá tu chybu, že o všem povykládá Hertě. A ta ho dokope k tomu, aby se do pátrání po Serafimě (na které už mezitím skoro zapomněl) opravdu pustil.

Brennerová je detektivka od rakouského spisovatele Wolfa Haase. Má 229 stran a je velice čtivá. U nás ji relativně nedávno vydalo nakladatelství Host. Obálka se mi líbí, celkem pěkně napovídá, o co v knize vlastně půjde. O useknuté ruce, tetování a… Brennerovou, samozřejmě. Vzadu na přebalu knihy se můžeme dočíst, že je autorem osmi knih a tahle je jeho nejnovější. Také se na přebalu (pro změnu ve předu) můžeme dočíst, že jde o nejvtipnější detektivní román posledních let. S tímto tvrzením jsem měla (a ještě doteď mám) malinko problém. Ne, že bych se nezasmála ani jednou, ale ani jednou to nebylo nahlas. A to jsem u nejvtipnějšího detektivního románu posledních let tak nějak očekávala. Ještě teď, když si vzpomenu na některé scény z Davisové nebo z Maléru Eyrová, tak se můžu uřehtat smíchy. A to jsem ty knížky četla před třemi lety, pěkně prosím. Já vím. Teď to vypadá, že Brennerovou hodlám zatratit jen proto, že nebyla vtipná, jak slibovala. Nenechte se mýlit… Protože jinak to bylo moc fajn čtení. Opravdu sympatický mi byl autorův styl psaní a taky fakt, že už jsem dlouho nezažila, aby vypravěč oslovoval čtenáře. Takže to v některých chvílích působilo, jako že vypravěč pozoruje Brennera a vykládá čtenáři, co vidí, jako by u toho přímo byl. Brennerovou vám určitě doporučuji, jenom moc nečekejte, že se budete smát. Abyste pak nebyli zklamaní jako já… Ale třeba to pro vás bude nejvtipnější kniha, jakou jste kdy četli ;-) Drobnou výtku budu mít také k anotaci. Protože anotaci čteme proto, abychom si udělali představu, o čem kniha je. Což v případě Brennerové není tak úplně možné. Ano, je tam jedna (ex)přítelkyně, je tam svatba, je tam i druhá přítelkyně, je tam i jedna zmizelá, (která ovšem není přítelkyně) ale vztahy mezi nimi jsou diametrálně odlišné, než na základě anotace čekáte. A já teď kvůli tomu nevím, co všechno vám můžu prozradit a co už by bylo moc. Takže se výjimečně omlouvám za případné spoilery. Snažila jsem se dávat na ně pozor, ale je to jako když se snažíte vybrat kosti z ryby: vždycky tam nějaká zůstane.

Svérázný detektiv Simon Brenner v nejvtipnější detektivce posledních let. Věř tomu nebo ne. Napřed Brennera do bezvědomí zmlátí desetiletí ruští kluci. Pak ho přítelkyně dovleče k oltáři. Mají teď totiž vyloženě dobrý vztah. J... více

Komentáře (0)