Brilantní analýza žalostné současnosti kdysi svobodných národů Jiří Fuchs odhaluje neomarxistické kořeny zhoubné ideologie, rozežírající společenskou tkáň západní civilizace!

recenze

Vzpomínám si, že za minulého režimu se jednou za čas konaly sjezdy KSČ. V sále Paláce kultury (teď se mu říká nějak jinak) seděli obyčejní komunisté, na pódiu VIP komunisté, uprostřed nich generální tajemník a celému tomu spektáklu vévodil obří transparent. V pevné jednotě strany a lidu za další úspěchy v budování reálného socialismu! takhle nějak to tam stálo. Nejvyšší stranický ideolog, krejčí Vasil Bilak, s genialitou sobě vlastní definoval reálný socialismus jako politický systém, který tu dnes máme. Takže to národu bylo jasné - reálný socialismus je synonymem pro totalitu, policejní stát a kriminalizování nekonformních občanů.

Dnes žijeme už ve zcela jiné době - máme demokracii! A to ne ledajakou, ale přímo liberální. Jak by se asi dala nejlépe definovat? Vždycky jsem si myslel, že liberalismus je už ze své podstaty neoddělitelně spojen se svobodou jedince. Když si ale posloužím Bilakem (liberální demokracie je politický systém, který tu dnes máme), vychází mi z toho něco dosti podobného tomu, co jsme zde měli před listopadem 1989. Tak současný liberálně demokratický ministr cenzury, tělocvikář Vít Rakušan, se očividně domnívá, že se to u nás jen hemží třídními (pardon proruskými a protizápadními) nepřáteli, s nimiž je třeba se rázně, po bolševicku vypořádat. Ruští švábi, xenofobové, homofobové, extrémisté, antivaxeři, vrábelovci, okamurovci, neonacisté, dezinformátoři, antisystémová uskupení... Kam se na Rakušana hrabou komunisti ti tolik protivníků zdaleka neměli, vystačili si s pravicovými oportunisty a antisocialistickými živly. A aby toho nebylo málo, vrchní pětikoaliční prokurátor (teď si nechává říkat nejvyšší státní zástupce) varuje všechny, kdo by si na sociálních sítích chtěli otvírat hubu, aby si dali pozor. Paragrafy o rozvracení republiky a pobuřování tu sice již nemáme, ale plně je dokážou nahradit ty nové - pod šíření nenávisti a schvalování genocidy dokáže šikovný soudce nacpat ledacos. Starého Stříže zkrátka novým kouskům nenaučíš, zvlášť když má školu z časů normalizace, kdy uměl jaksepatří zatočit s každým, kdo odmítl narukovat do reálně socialistické armády!

Charakteristické jsou pro liberálně demokratický režim jeho kolektivistické a totalitářské tendence. Vidíme to dnes a denně tlak na zglajchšaltování společnosti je stále silnější, cílem je opět vyprodukování nového člověka, kterým má být amorfní bytost, odmítající (či ještě lépe vůbec neznající) tradiční hodnoty a svou životní energii směřující toliko k uspokojování hedonistických pudů. Asi nejsmutnějším důkazem právě řečeného je devastace českého vzdělávacího systému. Učitelé jsou systematicky odstavováni na vedlejší kolej a hlavní slovo si na školách všech stupňů uzurpují agitátoři z politických neziskovek, kteří pod záminkou lidskoprávní osvěty vymývají dětem mozky. Všechno je pochopitelně maskováno rádoby ušlechtilými záměry - např. propagace homosexuality spadá pod předmět s eufemistickým názvem Výchova ke zdravému životnímu stylu...

Pozitivní zprávou je snad to, že neomarxistický liberalismus nezamýšleně pracuje na vlastním zničení. Příklad? Hodně diskutovaným tématem je v současnosti tzv. změna pohlaví, kdy se chlap prohlásí za ženskou a naopak. Mají na to přece právo, když se tak cítí, že... Problém nastává v okamžiku, kdy si to zase rozmyslí a své dřívější rozhodnutí chtějí revokovat. Kolikrát za život to lze udělat? Tuším, že v Německu mají zákon, podle kterého je změna pohlaví možná jednou za rok. Není to málo? Co když někdo přijde s tím, že to chce každého půl roku, nebo dokonce každý měsíc, týden, den? Pro toho, kdo by se domníval, že taková blbost není možná, uvádím citát z facebooku (pravopisné chyby oné dívčiny jsem neopravoval):

"Jsou různé situace, okamžiky, zážitky kdy tě to víc přepíná na kluka nebo na holku.Občas se vzbudíš jako kluk občas jako holka, tak pak i ten den žiješ. Ovlivňuje tě ten pocit který v tobě dříme. Občas to je jako by sis představoval při psaní hlas holky nebo kluka co čte právě to co chce napsat. A skrze ten hlas, pocit, energii, nervozitu napětí, vzrušení ty jednas a jsi tím, kdo z tebe zrovna mluví."

Na tohle se již nedá reagovat jinak než takto:

Pohlaví lze měnit - sláva!
to je přece dneska cool
večer jdeš spát jako kráva
ráno pak je z tebe vůl...

A právě v tomto spočívá ona sebedestrukční mentalita levicových liberálů - stávají se totiž směšnými. Stále ještě existuje dost lidí, kteří si uchovali zdravý rozum a na podobně ujetá lidská práva reagují ťukáním si na čelo. Výhrady se ostatně ozývají už i z vlastních řad. Tak Martina Navrátilová, kterou sotva můžeme podezírat z nějakého přehnaného konzervatismu, před časem napsala na Twitteru: "... nemůžete jen tak sama sebe prohlásit za ženu a rázem tak soutěžit se ženami. Musí existovat nějaké standardy, a to, že má někdo penis, ale bude soutěžit s ženami, těmto standardům zkrátka neodpovídá." Za tato slova si vysloužila nálepku transfobky a byla odejita z homoorganizace Athlete Ally.

Co říci závěrem? Jiří Fuchs je autorem celé řady vynikajících filosofických spisů a nyní tedy dokazuje, že je i neméně zdatným sociologem. To, o čem jsem ve své recenzi psal víceméně náznakově a s přihlédnutím k domácím poměrům (a občas i v poněkud odlehčeném tónu), je v knize Stíny levicového liberalismu probíráno navýsost odborně a s hlubokým vhledem do dané problematiky. Brilantní analýza žalostné současnosti kdysi svobodných národů odhaluje neomarxistické kořeny zhoubné ideologie, rozežírající společenskou tkáň západní civilizace. Všem těm, kdo si svůj světonázor chtějí utvářet sami a před mainstreamovými médii a prorežimními pisálky dávají přednost kritickému a nezávislému myšlení, může být Jiří Fuchs nápomocen jako málokdo jiný!

Tématem knihy je politická filosofie, jejíž výklad probíhá na základě konfrontace s aktuálně převládající politickou ideologií Západu - levicovým liberalismem. Ukazuje se, že ideologie levicového liberalismu zásadně koliduje s lid... více

Komentáře (0)