Kniha pro ty, kdo chtějí vědět, co ví sova aneb Jennifer Ackermanová opět exceluje!

recenze

Co sova ví: Nové poznatky o nejtajemnějších ptácích světa (2024) / JanH

Je všeobecně známo, že sova je symbolem moudrosti. A není nijak těžké uhádnout, proč tomu tak je – když se podíváme do sovího „obličeje“ (vím, že o obličeji v normálním slova smyslu se samozřejmě mluvit nedá), hned nás překvapí jeho tajemnost, zádumčivost a jakási nedefinovatelná vševědoucnost. Jako by sova věděla něco, o čem my nemáme nejmenší tušení, ten podivuhodný pták připomíná živoucí sfingu, která provází lidstvo celými jeho dějinami a každou další generaci vždy znovu fascinuje. Skoro to vypadá, že sova je nejen mezi ptáky, ale v celé přírodní říši svého druhu anomálií...

Jennifer Ackermanová je českým čtenářům známa jako autorka knihy Genialita ptáků, která se všude, kde vyšla, stala bestsellerem a nejinak tomu bylo i u nás. Díky nakladatelství Kazda jsme se před časem mohli seznámit s její další skvělou publikací (Ptačí způsoby) a nyní se na pultech našich knihkupectví objevil třetí skvost od této nadšené obdivovatelky přírody. Jeho název (Co sova ví) i podtitul (Nové poznatky o nejtajemnějších ptácích světa) mně napovídaly, že i tentokrát půjde o mimořádně poučnou a současně napínavou četbu. A nemýlil jsem se!

Každá z deseti kapitol přináší tolik fascinujících informací, že kniha jako celek připomíná svéráznou soví encyklopedii, která uchvátí čtenáře bez ohledu na jejich věk či literární preference. Ve stručnosti se zmíním alespoň o 4. kapitole (nazvané Kdo to tu houká), pojednávající o soví „řeči“. Hlavní „postavou“ je zde Alice, samice výra virginského, která se jako třítýdenní mládě zřítila z vysokého hnízda a těžce si poranila křídlo. Byla tak od „dětských plenek“ odkázána na lidi a jejich lásku a péči. Jediný problém byl v komunikaci – Alice se sice od začátku snažila říct (tedy zahoukat), co má na srdci, ale trvalo to dost dlouho, než se její ošetřovatelka naučila jí rozumět, přičemž obě si užily nemálo komických situací. Jde totiž o to, že soví houkání má mnoho nejrůznějších podob a odstínů, které vyjadřují nějakou speciální potřebu či afekt...

Při čtení se mi občas vybavovaly dávné vzpomínky, nějak spojené se sovami. V duchu jsem se třeba přenesl do školních let a muzea vycpaných ptáků, které jsme jednou navštívili a mně se tam ze všeho nejvíc líbila sova pálená. Vzpoměl jsem si také na článek v časopise ABC, který jsem v mládí odebíral, v němž se psalo o pověrách, spojených se sovami. A také na tzv. výrovnu, postavenou ve větrolamu nedaleko naší vesnice a na myslivce, který tam chodil s vycpaným výrem a střílel vrány, které se na něj slétaly...

Je třeba říct, že to americká spisovatelka neměla nijak snadné. Napsat knihu o jednom jediném ptáku, navíc takovém, o němž ani ornitologická věda zdaleka neví všechno, byl hodně tvrdý oříšek. Jennifer Ackermanová jej však rozlouskla s bravurou sobě vlastní a nám nezbývá než jí poděkovat za nádherný čtenářský zážitek a za to, že díky její knize už víme, co ví sova...

Po mezinárodních bestsellerech Genialita ptáků a Ptačí způsoby prozkoumala Jenifer Ackermanová pozoruhodné chování a biologii jedné z nejtajemnějších skupin ptáků – sov. Čtivou a srozumitelnou formou nás seznamuje s řadou překvapi... více

Komentáře (0)