Carrie recenze

recenze

Carrie (1992) 5 z 5 / assa
Carrie


Carrie - Stephen King
z anglického originálu Carrie
přeložil Ivan Němeček
vydalo nakladatelství Pavel Dobrovský-BETA




Anotace:
Kultovní dílo mistra hororu

Nešťastné neatraktivní Carrie se spolužáci smějí a doma ji krutě trýzní její vlastní matka, náboženská fanatička. Tyranizovaná dívka se rozhodne za své trápení krutě pomstít. Využije k tomu své nečekaně objevené paranormální schopnosti. Přetrhá dráty vysokého napětí, zvedne do vzduchu kostelní lavice, nechá vybuchnout benzinovou pumpu, spustí na střechy ničivý déšť kamenů, zboří domy, způsobí neuhasitelné požáry… Carriin vzrušující příběh vytvořený autorovou bezbřehou fantazií vyústí v děsivou tragédii, ba spíše apokalypsu.




Carrietta Whiteová je mladá dívka, jejíž život není zrovna procházka růžovou zahradou. Otec krátce po jejím narození zemřel následkem nehody v práci a Carrie zůstala sama se svou matkou; zanícenou náboženskou fanatičkou, která dělá dospívající dceři ze života peklo. Zastává názor, že většina lidí žije v hříchu a po smrti na ně čekají plameny pekelné, ženská ňadra popisuje jako „nečisté polštáře, které hodným holčičkám nenarostou“ a u kohoutku v koupelně chybí sprcha, jelikož sprcha je „hříšná“.

Díky matčinu neustálému vymývání mozku, všudypřítomným náboženským symbolům a každodennímu modlení, přijdou od malička izolované Carrie všechny tyto věci v podstatě přirozené. A tak se není čemu divit, když první den střední školy zaklekne před obědem v jídelně k modlitbě. Po další tři roky se tak stane terčem posměchu a vyslouží si přezdívku stará pánbíčkářka Carrie. A jako kdyby toho holka neměla málo, při společném sprchování po tělocviku v dívčích šatnách, dostává svou první menstruaci. A jelikož se o přeměně z dívky v ženu u Whiteových doma nikdy nemluvilo, skončí vyděšená Carrie v šoku obklopena posmívajícími spolužačkami. Událost je to po emocionální stránce tak silná, že u Carrie dojde k obnově ukrytých schopností, které se naposledy objevily v jejím dětství.

Carrie si začíná své schopnosti uvědomovat a za zavřenými dveřmi svého pokoje se s nimi učí pracovat. A matka tuší, že je s její dcerou něco v nepořádku.

Mezitím se dívka jménem Susan Snellová, která byla přítomna při incidentu ve sprše, pod tíhou výčitek svědomí rozhodne, že svého přítele Tommyho Rosse požádá, aby vzal místo ní na nadcházející maturitní ples Carrie. Netuší však, co má za lubem mstivá Chris Hargensenová.

Kingova prvotina je psána dost specifickým stylem. Klasické vyprávění tu střídají zprávy z tisku, reportáže a rozhovory se sousedy Whiteových a dalšími obyvateli městečka Chamberlain, úryvky z fiktivních knih „Telekineze: Analýza a výsledky“ a „Exploze stínů: Doložené skutečnosti a specifické závěry vyplývající z případu Carrietty Whiteové“ a pár poznámek z nalezeného Carriina bloku obsahujícího například úryvky textů písní Boba Dylana.

Všechny výše zmíněné pasáže se čtenáři snaží objasnit, co vlastně se stalo a co bylo oním spouštěčem tragédie. Kniha Exploze stínů se dokonce snaží vyvrátit správné pohnutky Susan a Tommyho s tím, že její autor nevěří, že by Susan byla ve svém věku schopna takové empatie ke své spolužačce.

„Bylo by povznášející, kdybychom mohli věřit, že povaha lidského adolescenta je schopna potlačit vlastní pýchu a namyšlenost. Abychom použili příkladu ze života ptáků, je těžké uvěřit, že by toho nejslabšího nechali nazobat před sebou. Ten poslední ptáček není něžně vyzdvižen z prachu svých druhů, ale je rychle a nemilosrdně uklován.“


Své chování se pak snaží obhájit přímo Susan v její knize „Jmenuji se Susan Snellová“, která otevřeně píše o tragické události a tomu, co ji předcházelo.

Chápu, že všechny tyto vsuvky na některé čtenáře mohou působit rušivě nebo mu dokonce kazit zážitek z celé knihy, jelikož je v podstatě hned od začátku prozrazeno, jak příběh dopadne.

Ale co si budeme namlouvat: filmová adaptace (ať už přímo ta od Briana De Palmy se Sissy Spacek v hlavní roli či některá z dalších zpracování) je tak známá a Carrie smáčená krví tak ikonická, že byste museli být posledních 46 let (tolik času uplynulo od doby, kdy byl snímek uveden do kin) v hybernaci nebo protiatomovém krytu, aby Vás minula. Já osobně jsem tento formát uvítal a vsuvky považuji za zajímavý experiment zpestřující stereotyp klasické beletrie.

Světlo světa by nejspíše kniha nikdy nespatřila, nebýt manželky Stephena Kinga, která vytáhla první tři stránky rozpracovaného románu z odpadkového koše a přesvědčila svého manžela, aby v psaní pokračoval. Kniha nakonec slavila velký úspěch a to rozhodlo, že autor mohl rozjet svou kariéru spisovatele na plný úvazek.

Román je proto věnován přímo Tabithě Kingové:

„Tohle je knížka pro Tabby, která mě do toho dostala – a pak mě na kauci propustila.“


Carrie byla kvůli popisu násilných scén, vulgárním výrazům, sexu nezletilých a svému pohledu na náboženství jedna z nejzakazovanějších knih na školách po USA.

Příběh Carrie je velmi emotivní a smutný. Je to příběh nejen o pomstě, ale také o touze být něčeho součástí; být uznáván a milován. Nic z toho se však Carrie nedostávalo. Místo toho žila v ustavičném stresu, duševním vypětí, ponižování a s pocity viny a méněcennosti.

"Otevřela dveře a v nich stál on, téměř oslňující ve svém bílém smokingu a černých kalhotách. Podívali se na sebe a nikdo z nich nepromluvil. Cítila, že by se jí zastavilo srdce, kdyby vydal nějaký nepatřičný zvuk, a že by zemřela, kdyby se zasmál. Cítila přímo fyzicky, že se celý její mizerný život soustředil do jediného bodu, který může být stejně dobře koncem všeho nebo začátkem něčeho nového, zářného…
Nakonec ze sebe bezmocně vypravila: „Líbím se ti?“
„Jsi krásná“, odpověděl.
A ona byla krásná.“


Carrie Carrie Stephen King

Příběh dospívající dívky s telekinetickými schopnostmi. Carrie Whiteová se snaží dostat zpod vlivu fanatické matky, její spolužačky si ji krutě dobírají, a ona rozpoutá svou děsivou sílu nad malým novoanglickými městečkem Chamberl... více


Komentáře (0)

Přidat komentář