Čáry života

recenze

Čáry života (2017) / Ivett7

Cyra je členkou rodu Noaveků - vládnoucího rodu národu Šotetů, kterých se většina ostatních národů obávají, především kvůli čarám života, který si každý Šotet vyřeže potom, co někoho zabije. Naproti tomu Akos je z národu Thuvhesanů a jeho matka je orákulum - dokáže předvídat budoucnost díky vyzím, které má a proto si jí všichni váží. Osudy těchto dvou se střetnou po tom, co Akosova otce zabijí dva Šotětané, odvedou Akosa a jeho bratra Eijeha na jejich planetu, kde jsou na příkaz Cyřina bratra Ryzka drženi. Po dvou letech jsou povolání do sídla Noaveků ze dvou důvodů - aby Akos ulevoval Cyře od bolesti, kterou jí způsobuje její dar (obyvatel každé planety je obdařen určitým darem a ten Cyřin způsobuje jí a kromě Akosa i každému, koho se dotkne bolest) a aby Ryzek pomocí jeho daru ovládal Eijeha, neboť je další orákulum a toho chce Ryzek využít. Kromě darů je obyvatel každé planety obdařen také osudem a ten Ryzkův se mu vůbec nelíbí, a tak doufá, že pomocí orákula jej dokáže zvrátit a zároveň získat vládu nad všemi národy.

Uf, to mi dalo vážně zabrat. Veronica Roth si vymyslela úplně nový, originální a komplikovaný svět, který opravdu není snadné popsat se všemi důležitými podrobnostmi. To je asi první věc, která mě na knize zaujala. Svět s mnoha národy (ok, možná se může zdát, že se to vše stále opakuje - kraje v Hunger Games, frakce v Divergenci, ale tohle je opravdu ještě něco jiného), mnoha různými jazyky a tradicemi, odlišnými dary a osudy pro každého člověka - no, tohle se podle mě opravdu povedlo. U některých fantasy knih se mi stává, že chvíli trvá, než se zorientuju ve všech těch názvech, zvycích a tak, ale tady to šlo nějak hladce. Jasně, chvilku na zorientování jsme potřebovala, ale byla to opravdu jen chvilka.

Co musím dále ocenit je to, jak se především hlavní postavy (a hlavně Cyra) za celou knihu podstatně vyvinuly. A když už mluvím o Cyře, to je pro mě hrdinka celé knihy. Teda, Akose zbožňuju taky, přijde mi strašně roztomilý, umí skvěle bojovat a není těžké si ho zamilovat, ale Cyra, to je trochu něco jiného. Obdivuju, jak zvládá žít se svým darem, který jí působí tolik bolesti, ale ona přesto zůstává silná, tvrdě pracuje na svém bojovém umění i na svých vědomostech a po letech, kdy ji bratr Ryzek nutil mučit lidi, se mu konečně začne vzpírat. A skoro každý čin, který udělala mě nějak dostal. Tedy, povahově nejde zrovna o nějak příjemnou a milou hrdinku, Cyra je spíš ta zlá, ale zase ne doslova zlá. No, je prostě jedinečná a naprosto specifická.

Pokud jste četli Divergenci, víte, že Veronica se často nebojí zabíjet. A toho se nebojí stále - těžko říct, jestli bohužel nebo bohudík. Možná, že by se bez některých smrtí dalo žít, ale na druhou stranu už by to asi nebylo ono. Tomu, že v knize budou vraždy už vlastně napovídají i samotné čáry života, což je něco, co se mi moc líbí. Tedy, ne přímo to vraždění, ale ten způsob zaznamenávání smrtí - každý, kdo zabil si za daného člověk vyřeže čáru. Ano, mnozí to jistě dělají především, aby byli obávanými, ale přesto se mi na tomhle způsobu něco líbí.

Já se na knihu strašně moc těšila. Divergenci mám moc ráda (a na rozdíl od některých se mi opravdu všechny tři díly líbily) a Čáry života u mě autorku ještě povýšily. Perfektní svět, skvělé hlavní postavy, ale taky vedlejší, kterých bylo docela dost a u každé byly skvěle vykresleny jejich osobnosti, stejně tak dobrý příběh (neříkám, že zrovna nějak originální, ovládnout svět a podobně chce snad vždycky někdo, ale stejně mi to tady přijde trochu jiné), úžasný rozjezd a poměrně napínavý konec, díky kterému se druhého dílu nemůžu dočkat.

Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, kde mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Akos a Cyra jsou pro ten svůj zneužíváni. Cyra má dar bolesti a síly a její bratr, tyran vládnoucí celému válečnickému národu, její sílu... více

Komentáře (0)