Čas znovu nalezený proti nekonečnému hledání
Zeptej se táty (2010) 
/ HarryHaller
Kniha Zeptej se táty z roku 2010, předčasně zesnulého Jana Balabána (1961-2010), jak napsal Petr Hruška, zpozornila naše životy a zároveň o to více přitáhla pozornost ke spisovateli, který se už tak těšil v českých zemích nemalému čtenářskému zájmu, za který vděčil především své povídkové tvorbě a to majoritně povídkové sbírce Možná že odcházíme (2004), která získala cenu Magnesia litera za prózu roku (román sám získal cenu Kniha roku) a v roce 2011 byla ověnčena i cenou Kniha desetiletí.
Příběh se točí okolo smrti určitého člověka, otce rodiny Jana Nedomy, jehož pozůstalí, synové Hanz a Emil, dcera Kateřina a manželka Marta, se s jeho smrtí postupně srovnávají, připomínají si ztracený čas, který přes drobné imprese v jejich životech rozvine tóru vzpomínek a pocitů a tak se reálný svět, ve kterém se pohybují, ať už je to Ostravská periferie, muzeum v Madridu, louka v Holandsku, najednou nestává tou skutečností, kterou doopravdy zažívají, ale skrze vzpomínky se dostávají opět do blízkosti svého otce, do posledních rozhovorů i do dětských let, do těch nejtajnějších vzpomínek, kdy je otec brával do lesa aby jim ukázal, jak kvete kapradí a tím nám ukazuje nekonečnost vzpomínky a krásu času znova nalezeného.
Postavy se rozhlížejí okolo sebe a poukazují na nicotnost lidství a existence; vytahují z mléka lidstva jejich nejsvraštělejší škraloupy a zkoumají je s pečlivostí astrologa, který může jen vidět a domnívat se, ale ne vidět a zakusit. Proto jsou postavy, které sourozence Nedomovi obcházejí, ztracené a vyhořelé existence, narkomani a šílenci. I ve vzpomínkách na dobré lidi, např. na Emilova univerzitního profesora a Hanzova učitele z obecné školy, se nakonec mnohem více zabývá ničivou silou a krutostí těch, jimiž byli obklopeni a utýráni. A stejně tak oni vidí i svého otce, který je posmrtně obviňován svým tehdejším přítelem z podvodů, úplatkářství a nelidskosti, kterou jako primář nemocnice uplatňoval vůči svým pacientům - jako světce mezi netečnými ďábly. Spor dvou bývalých přátel vrcholí hlavně v Emilovi, kterému se podvědomě vyřeší ve snu, kde v kafkovské soudní síni rozehrává absurdní drama s nemohoucím a nepřítomným soudcem, jako držitelem zákona, s absurdností sebe, mluvícího jménem obžalovaného v první osobě, zatímco ten vedle něj spí a tichým strojem zapisovatelky, který jakoby více ještě podtrhoval nicotu a marnost tohoto snažení. Snem se příběh dostává mimo svět, nad kterým může mít realita kontrolu.
Jan Balabán v románu dokázal opravdovost literatury v jejím vnitřním světě - ve světě postav, ve světě vzpomínek, ve světě her, a to více než ve světě, který se nám odehrává pod nohama. A ač se jeho postavy zdají deprimované, ač jsou jeho témata temná a skeptická (jednou z velkých otázek románu je Bůh, jeho odpovědnost, hledání, ochranná ruka), pořád z příběhu více než cokoliv vyznívá právě naděje, která je položena na stůl jako syrové maso a nechaná pro každého, ať si ji upraví dle své chuti.
Zeptej se táty
Jan Balabán
Smrt zpozorní naše životy. Ústřední událostí posledního románu Jana Balabána je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem je ovšem náročné hledání života. Neboť ten se ve své hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu...
více
Komentáře (1)
Přidat komentář
Rád čtu, že od autora Balabána vyšla po jeho předčasné smrti i další kniha.
Článek se mi líbí, až snad na pár drobností. Kdybych je ale vypsal, tak bych jako celku článku spíše uškodil.