Začnu pozitivním dojmem - kniha je moc hezká, pěkně zpracovaná, vytištěná a ilustrovaná. Font se dobře čte a lahodí oku.
V poděkování i v marketingových materiálech se dočteme, že jde o poctu starým fantasy knihám, o "sword and sorcery".
Je to pravda tak napůl.
Autor zmiňuje Howarda a Moorcocka, ale většinu času pocítíte hlavně Sapkowského. Natolik že hlavně prvních pár povídek tvoří nevábnou a nudnou pastiš - hlavní hrdina je velmi zjevně určitě-ne-zaklínač a jeho těžkosti a útrapy vám budou velmi povědomé, stejně jako témata o která se autor (nepříliš efektivně či inovativně) otírá.
Styl psaní je někde mezi Sapkowským a (bohužel) Kulhánkem, ale podstatně méně elegantní a chybí tomu všemu ta "duše", je cítit že jde jen o nápodobu.
Kde Sapkowski nechává mezery a věří čtenáři, autor naopak převysvětlovává a kazí si atmosféru i prózu. Akční scény jsou přes pokus o napodobení vzoru zmatené a repetitivní. Worldbuilding je (hlavně zezačátku) naivní a neobratný, plný příliš vyčnívajících popkulturních referencí a "poct klasikám". Kostrbatá pojmenování postav a míst
stejně jako lingvistické vložky mohly být poctou Sapkowskému, nebo ironické pomrknutí směrem k historii žánru, ale ve výsledku je to prostě konstantní cringe. ("Sebbastyena" si bohužel "užijete" od začátku do konce)
U povídky s elfy (o bože...) jsem už nadával, protože autor vzal Sapkowského elfy a přitlačil na pilu co to šlo, doslova z nich udělal Židy a pak je všechny v epilogu vyvraždil. Komediální (???) rasistická a šišlající karikatura asijského bojovníka v další povídce (ve stylu nejhorších počinů Jiřího Kulhánka) už to fakt dorazila. Rozhodně nezapomenete na jeho žlutou kůži, o to se autor postará!
V čem autor uspěl a o co mu jde zdánlivě nejvíc jsou zápletky - skoro všechny povídky začínají in medias res a okamžitě nám ukazují proč bychom je měli chtít číst. Tenhle aspekt se mi na knize opravdu líbil.
Bohužel zajímavost námětů často nepřechází i do jejich rozvedení a vyprávění příběhů jako takových.
Autor se vyžívá v postupném odhalování skutečností a náhlých zvratech, ale často jsem se přistihl že moje reakce nebyla "AHA! Já to tušil!" nebo "COŽE? OMG!!" (jak asi autor zamýšlel), ale spíš něco jako "Aha? OK.". Místy informace chybí příliš, místy jsou zvraty moc očekávatelné. Detektivky (o což se některé povídky snaží) fungují tehdy když má čtenář šanci záhadu vyřešit s pomocí informací které má k dispozici. Příliš často tu dochází k "šokujícímu" odhalení na úplném konci které přináší úplně nové informace.
Zásadní problém je ale prostě to, že Sebbastyen není přiliš zajímavý jako charakter.
Stejně tak setting je klišoidní a až na pár výjimek neoriginální.
Byl jsem asi nejvíc zklamaný nedostatkem "příchuti" Sword and Sorcery - označil bych tak poslední dvě povídky, možná s odřenýma ušima pár dalších částí těch ostatních. První půlka až dvě třetiny jsou prostě o dost horší Zaklínač, a tón knihy se ke konci opravdu hodně změní. (k lepšímu)
Proč se kniha nemohla odehrávat v settingu sequel-baitovaném na úplně poslední stránce? Zní mnohem zajímavěji.
Zároveň se to ale nečte úplně nejhůř, dá se trochu vypnout mozek a prokousat se knihou za víkend.
Není to vyloženě ztráta času, ale doufal jsem v něco zajímavějšího.
Život válečníka
Tomáš Němec
EPICKÁ FANTASY PLNÁ DRSNÝCH MUŽŮ, NEBEZPEČNÝCH ŽEN A DĚSIVÝCH MONSTER... Byla to doba temnoty, krve a strachu. Byla to doba, kdy na trůnu z Kamene seděl Císař, možná člověk, možná prastará, nesmrtelná entita. Byla to doba meče,... více
