Černý jezdec

recenze

"Ne!" ozval se Damian za jejími zády. Filip se na ni ušklíbl.
"Tancujete to jak bratr se sestrou."
"My jsme bratr se sestrou," zkonstatoval suše Filip. Elena udělala tu chybu, že se podívala na Damiana.
"Eleanoro, přestaň se chichotat a soustřeď se! Kolikrát mám říkat, že s ním musíš tančit jako s milencem! Máte mezi sebou tolik místa, že bych se tam klidně vešel!"
"Zase si tolik nefandi, až tak hubenej nejsi," odbyl poznámku Filip a Eleně málem zaskočilo, jak se snažila nesmát.

Kristina Hlaváčková strávila část dětství s rodinou v Nigérii, kde navštěvovala i výběrovou americkou základní školu. V Nigérii začala psát, ale většinou "do šuplíku". V rámci studia na Gymnáziu Arabská v Praze získala roční studijní stipendium do USA. Na střední škole v Minnesotě, kde poznala jednu ze svých životních lásek, keramiku, také poprvé odmaturovala. Druhou maturitu absolvovala v Čechách. V současnosti se při zaměstnání vrátila ke studiu na Univerzitě Karlově.
Přesto, že pochází z rodiny architektů, projevovala vždy spíše humanitní, nikoliv technické sklony. V roce 2008 složila překladatelskou státní zkoušku z angličtiny a překlady jsou velkou, i když zdaleka ne jedinou, součástí její profesní kariéry. Překládala titulky seriálů pro MTV, texty pro prestižní čínský architektonický časopis, jako překladatelka pracuje s ČVUT. Kniha Dračí oči - Čarodějka je její prvotinou.

Princezna Elena se vrátila domů a její matka usoudila, že je načase, aby se naučila královskému chování, proto jí přidělí učitele tance, který nevynechá jedinou příležitost, aby mladé princezně vytkl její nevhodné chování.
Jenže nic netrvá věčně, a když je válka téměř na spadnutí, Eleně je zakázáno bojovat, protože děvčata do války nepatří. Ale to by nebyla Elena, aby se nějakým trikem do boje nedostala, a když se jí to podaří, zbývá jediné, zajistit své straně vítězství.

Po průměrném prvním díle přichází díl druhý a já byla zvědavá, zda se potvrdí zvěsti o tom, že je druhý díl lepší. Nakonec, sama za sebe můžu říct, že zvěsti byly pravdivé.

Samozřejmě, i když je kniha lepší, než ta předešlá, neznamená to, že je dokonalá. I tentokrát jsem našla několik chybiček, které mi znepříjemňovaly čtení. Některé jsou sice jen detaily, které nejspíš vadí jenom mně, ale některé nejspíš budou vadit i vám.
Stejně jako u předchozího dílu, kdy jsem si stěžovala na dlouhé kapitoly, i tentokrát tomu nebude jinak. Já jsem zvyklá zavírat knihu po dočtení kapitoly, ale u knížek Kristiny Hlaváčkové je to tedy pořádná fuška. Ale tohle je zrovna ukázka toho, co nejspíš vadí jenom mně.
Co by ale mohlo vadit i vám, je absence nějakého úvodu. Autorka nás rovnou hodí doprostřed dění a já zmateně tápala nad tím, co se přesně děje. Konec předchozího dílu jsem si zrovna moc nepamatovala, takže mi chvíli trvalo se zorientovat.
Ale snad nejvíc mě při čtení rušilo chaotické střídání pohledů, stejně tomu tak bylo i u prvního dílu a já si na to musela zvykat znovu.
To samé se týkalo i postav, občas jsem měla zmatek v tom, kdo je kdo, protože některá jména si byla podobná, ale to je můj problém.
Co se kladných stránek knihy týče, nemůžu si vynachválit, jak autorka skvěle zvládla napsat průběh války, ať už se jedná o vyjednávání spojenectví nebo o intriky a manipulaci, vše je popsáno takřka dokonale.
Druhou věcí, které jsem se nemohla nabažit, byly rozsáhlé boje, s jejichž popisem jsem byla také nadmíru spokojená. Jsou akční a vy trnete hrůzou, co všechno se bude dít. S čím souvisí i fakt, že se Kristina nebojí zabíjet postavy, což nás v některých případech nepotěší, ale je to součástí války.
Také nesmím zapomenout na konec, který se autorce velmi podařil a který vás příjemně naláká na další díl.

Postavy jsou sice trošku slabší, jelikož jsem třeba u Michaela neviděla žádnou změnu v chování, i když už měl být v tomto díle starší. Na druhou stranu jsem ráda, že i super silná Elena nemá ten nezranitelný komplex, kdy se hlavní hrdina může vrhnout do jakéhokoliv boje a nikdy, jako zázrakem, neutrpí téměř žádný škrábanec.
Elenu jako takovou jsem si docela oblíbila. Líbila se mi její tvrdohlavost, vychytralost a to, jak si uměla jít za svým cílem, i když věděla, že to není zrovna nejlepší řešení. I když občas měla i svoji slabou chvilku, ale to má asi každý.
Jak už jsem psala výše, u Michaela jsem nezaznamenala žádnou změnu v chování, ale přesto jsem ho měla docela ráda, jelikož byl starostlivý a jako jeden z mála se dokázal Eleně postavit, a že to někdy vyžadovalo hodně odvahy.

Druhý díl série Dračí oči byl, dle mého názoru, o moc lepší, než ten předešlý. Většinou se neustále něco děje, a když pominete chaotičnost příběhu, tak to není zase tak špatné čtení. Přikláním se k názoru, že byste měli dát knize šanci.

Princezna Elena se po osmi letech vrací domů. Život jí komplikují otravný učitel tance a matka, která hodlá dokončit její královskou výchovu. Krátké období spokojeného klidu však začnou narušovat útoky zákeřných létajících ještěrů... více

Komentáře (0)