Červi v hlavě je antalogie českého ,,horor týmu". Ten se setkal na kurzu tvůrčího psaní a tvoří jej Karin Novotná, Kristýna Lyach, Jarka Pelikánová a Jiří Koreš. Každý z autorů má v knize zastoupeno své jméno čtyřmi povídky. Ilustrace, které jsou nádherně děsivé, vytvořil Jiří Dvorský. Proč zrovna Červi v hlavě? Nejspíš proto, že každá z povídek vám nějakého toho červíka do hlavy dá a na konci knihy si budete připadat jako muž na přední obálce. Budete chtít řvát, odtrhávat si kusy masa z hlavy, až vaše tělo zasypou lezoucí červi z hlavy.
Jsem hororový nadšenec, což se týče jak filmů, tak i knih. Nejvíc se mi na tomto žánru líbí to, jak můžu jednotlivý příběh rozebrat až úplně na kostru a zjistit, co přesně mě na příběhu děsilo. A nejedná se ani o to, jestli příběh, povídku či román čtu přes den nebo v noci. Při dobrém hororovém příběhu vám naskočí husí kůže tak či onak.
Neskutečně jsem se na tuto knihu těšila. Doufala jsem, že nebudu zklamaná a opravdu, co se týče nakladatelství Golden Dog a jejich hrůzostrašných knih, zatím jsem velmi nadšená.
V Červách najdete 12 povídek. Každá je jiná. Každá využívá strach v jiné podobě. Seznámíte se s psychopaty, přízraky dávných časů, vetřelci, děsivými dětmi nebo nebezpečným virem.
U povídek, jak některým může přijít jako mínus, není možné vykreslit postavy a jejich charakter do nejmenších detailů. Né všechny konce jsou uzavřené a spousta závěrů u povídek je otevřena fantazii čtenářů. To je přesně dle mého gusta.
Vyzdvihuji zpracování knihy. Ilustrace, jak jsem už zmínila, jsou děsivě úžasné a nejvíc se mi líbí, že na každé stránce vám dělá společnost červík - příhodné a morbidně roztomilé.
A které povídky se mi nejvíce vryly do kůže?
Dům na konci vesnice
Prosím, potichoučku!
Našeptávač
Nekoukej ven
Ručím vám za to, že na konci každé povídky budete mít otevřenou pusu úžasem i děsem. Rozhodně doporučuji všem hororomilům.
S přáním děsivého výkřiku
Domča
Červi v hlavě
* antologie
Spřízněnou duši můžete potkat kdekoli. Autoři této sbírky se setkali na kurzu tvůrčího psaní, kde se jim začalo říkat „horor tým“. Jestli milujete hřbitovy, přízraky, vetřelce, psychopaty, příšerná tajemství a čas od času vás děsí... více
Komentáře (11)
Přidat komentář
Naprostý souhlas se Sienou.
Už jsme četla dost povídka i o deseti stranách, kde autor dokázal rozepsat charakter lépe než v románu o 500 stranách. Takže ne, není to chyba formátu povídky. Ono napsat dobře povídku není úplně jednoduché. Občas mi přijde, že právě povídky zvládnou nejlépe napsat až autoři, kteří se vyprofilují jako autoři "hodně stran". Ano, povídky na start kariéry jsou fajn, jde se v nich rozepsat. Jenže pravda je právě na té druhé straně. Napsat správně povídku je pěkně těžký! A ano, nejlepší povídky jsou ty, které v čtenáři doznívají až po dočtení. Kolikrát mnohem déle, než zabralo její čtení...
Holt, z němčiny pochází.
A ještě na okraj. Znám povídkáře, kteří zvládnou i velmi niterný popis svých postav.
Tady nejde o hnidopištví. Ale pokud se chci nějak veřejně prezentovat, tak by to mělo nějak vypadat. Kort když jde o recenzi. A potom by se měla spolknout vlastní pýcha, poděkovat a opravit si to. Nebo si to alespoň opravit, když ne to ostatní...
Tak to pardon. Hold se chyba stala. Myslela jsem si, že hnidopiši jsou pouze na IG a FB, tady jsem to nečekala ;) Tak aspoň doufám, že vám moje recenze nezkazila chuť si tuto knihu přečíst, protože je to vážně skvělá kniha ;)
Teší ma, já sem ze Záhorá.
Že nemáte červi v hlavě? štvrtý pád, teda nemáte červy. Nie v červách, ale v červech a nie čtyřmi povídky, ale čtyřmi povídkami.
Naias, myslím, že mám vše v pořádku. Ale jak říkám, tož jsem enom z téj našej Jižní Moravy ;)
domiii97 také napsal
Odešla do tmy
Soumrak Edenu
Taxidermistova milenka - recenze
Jak to vlastně bylo s Draculou?
Klaním se, smekám a děkuji za krásnou recenzi i doporučení :)