Cesta do duše důchodce

recenze

Håkan Nesser je švédským autorem detektivních románů a je rovněž držitelem ocenění za nejlepší švédský krimiromán. Vzhledem k národnosti jsem si jej podvědomě okamžitě zařadil mezi autory severských detektivek jako je třeba Nesbo. Pod tímto subžánrem si představuji většinou drsné, krvavé případy, které se málokdy omezí na jednu vraždu.

Prohlídkou databáze jsem zjistil, že Håkan Nesser je velice plodným autorem a je i hojně vydáván nakladatelstvím MOBA, kde mu v současné době vychází dvě série s různými detektivy. Já od něj dosud nic nečetl a tak jsem byl na jeho tvorbu zvědav, proto jsem při první příležitosti sáhl pro poslední v češtině vydaný román Druhý život pana Roose.

Očekával jsem drsný ponurý příběh, na které jsem od Nesba zvyklý, ale tohle bohužel není Nesbo. Příběh pana Roose je poklidný, pomalu plynoucí ke konci, bez nějakého většího napětí nebo zásadního zvratu. Kniha má přes 400 stran a autor se na prvních dvou stovkách věnuje dvojici hlavních protagonistů panu Roosovi a mladé dívce, která uteče z výchovného ústavu. Poznáme jejich minulost, pohnutky a motivaci.
V polovině knihy se na scéně konečně objeví policista - inspektor Barbarotti - a začne vlažně vyšetřovat pohřešování pana Roose, což střídá prošetřováním bezvýznamného případu sprejerství. Až po dalších desítkách stran se konečně dočkáme mrtvoly a děj se trochu rozejde. Nerozběhne se. Klidným tempem se dočteme k závěru.

Jak jsem popsal výše, kniha se čte docela dobře, protože autor po tolika sepsaných knihách umí slušně nakládat s textem. A pro koho je? Ideálně pro čtenáře detektivek, kteří mají rádi klidné, spíše psychologické a nepříliš násilné či krvavé případy,

Když bylo Antemu Valdemaru Roosovi dvanáct let, spáchal jeho otec sebevraždu. Valdemar od té doby vytrvale volil v sázkové kanceláři stejnou kombinaci čísel. Nyní už je mu téměř šedesát a moudrá slova, která praví, že „trpělivost ... více

Komentáře (0)