Chtěla bych najít spřizněnou duši, kterou také již od dětství deprimuje Pipi, Dlouhá punčocha Nemám s Lindgrenovou problém a její knihy mám ráda odmalička. Ale Pipi ne mě vždy působila nesmírně skličujícím dojmem.
Opuštěná holčička, která má maminku v nebi a tatínek na ni kašle. Její kamarádi jsou sice fajn, ale mají maminku a tatínka, k nimž se denně vrací a nechávají Pipi samotnou. Neustále jí hrozí děcák, což je z bláta do louže.
Tatínek se sem tam ukáže, rozhodí zlaťáky, poveselí se, je veliká sláva a zase vypadne. Ano, chce vzít Pipi s sebou, ale ona si může vybrat mezi dalším životem v opuštěnosti, ale s kamarády, nebo s otcem, který se stejně stará jen o sebe a práci.
Veškerá její dobrodružství a výjimečnost na mě už jako na dítě působily dost zoufale.
Pipi Dlouhá punčocha
Astrid Lindgren
Vyšlo jako příloha Mateřídoušky ročník 27 (1970-71). více
Komentáře (0)
Přidat komentář
MedvedBrtnik také napsal
Moc pěkně napsáno
Podle skutečného příběhu
Překvapivý závěr
První Erika Fosterová
Fajn výlet do 17. století