Chmýří pampelišky

recenze

Chmýří pampelišky (2024) / Rasttea

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Autorka zasadila hrdiny své knížky do oblasti Pálavských vrchů. Sledujeme příběhy Heleny, Roberta, Vladimíra, Terezy, Tomáše a také trochu Violy. Z převážné většiny se po kapitolách příběhy Heleny a Terezy střídají. Zatímco Helenin příběh je psán er-formou, příběh Terezy vnímá čtenář jejíma očima.
Autorka píše velice poeticky, popis pocitů, míst či věcí je tak vždy velmi barvitý a čtenář má jakoby pocit, že se mu události zhmotňují před očima. Na druhou stranu to občas vede k tomu, že čtenář ulétne do výšin a ztratí se. Nepomáhá tomu ani to, že do příběhu zasahují dvě časové roviny, které jsou zakomponovány bohužel zmatečným způsobem. Navíc se nebavíme o časově výrazném generačním rozdílu, a proto se zřejmě chtěné návaznosti nepropisují ze stránek dál. Trochu jsem doufala, že se životy všech aktérů propojí v chytrém zakončujícím kruhu, ovšem toto očekávání těsně před koncem kleslo, aby na posledních dvou stranách dokázala autorka doslova roztříštit srdce. Za malebný nádech vyprávění a za ten nečekaný konec nakonec zvyšuji hodnocení 4/5*

Tento příběh je o lásce a o přátelství. O Helenině samotě a Robertových návratech. O Terezině odchodu a Tomášově čekání. Je o tom, že někdy se ti praví potkají, ale nevidí, můžou se minout v prostoru i v čase – anebo se v něm nají... více

Komentáře (0)