Pocházím z Prajzké, avšak žiji na Slovácku. Považuji za důležité to zmínit, jelikož, stejně jako hlavní postava píšící v ich-formě, jsem "odrodilý Prajz".
Knihu jsem dostal darem a rozhodl jsem se, že si dílko z nostalgie napoprvé přečtu rovnou v lašském dialektu.
A byla to chyba.
Potíž je ve dvou rovinách, které spolu velmi úzce souvisí - prvně, jak je kniha psaná v ich-formě, kombinace formy (laštiny) a obsahu (množství filosofických, až existenciálních, úvah) nepůsobí autenticky.
Kdo kdy zavítal do předmětného regionu, bude moci potvrdit, že např. hluboké úvahy nad vývojem percepce reality napříč generacemi A) nejsou typickou kratochvílí zdejší "starousedlé" populace a B) pakliže se nějakou náhodou do popředí mysli dostanou, jsou obvykle šmahem konkludovány závěrem "Ti dnešni mladi, to su ganz cypi.", což ale protagonistka příběhu takto rázně nikdy neučiní.
No a zde je druhá příčina problému.
I na základě zmíněné neautentičnosti v obsahu a formě lze totiž dovozovat, že prvopis byl psán spisovnou češtinou, o čemž nepřímo svědčí i úryvek manuskriptu na obálce. Lašský text je až překladem. A to, co nemuselo působit rušivě v češtině, je do očí bijící problém v nářečním textu. Alespoň pro mne, kdo se s generací vrstevníků protagonistky příběhu osobně znal.
Abych tedy uzavřel - to, co mělo být (pro mě) hlavní devizou dílka - text psaný cele v nářečí mého rodného kraje, se ukázalo jako jeho velká slabina.
Po přečtení mohu říci, že největší (a, žel Bohu, asi jediný) přínos textu spočívá v potenciálu představit českému (rozuměj neslezskému) publiku poměrně zásadní odlišnosti ve smýšlení a nahlížení na historickou realitu obyvatelstva Hlučínska a příčiny této rozdílnosti, a to na základě vyprávění odtud pocházející osoby, smyšlené na základě autorčiných zkušeností.
Nešťastné je, že pro předpokládanou cílovou skupinou - místní - kniha pro výše uvedené velkou přidanou hodnotu nemá. Mohla by ji mít pro ostatní, ale ti se k ní asi dostanou jen velmi řídce.
Možná tzv. "naplaveniny", lidé, kdo se do regionu přistěhují. Těm asi mohu knihu doporučit jako zmíněný vhled do myslí zdejších lidí, tolik jiných od zbytku naší vlasti.
Doporučuji, pokud se pustíte do čtení, čtěte v češtině, a jen sem tam si odskočte pro "koření" v lašské verzi.
Očima vidět / Očami vidźeć
Eva Tvrdá
Eva Tvrdá se vrací k tématu svého kraje v citově silné novele, v níž přináší příběh formou vyprávění pro vnuka. Zvláštností knihy je její dvojjazyčnost. Čtenář má možnost přečíst si příběh v češtině a poté i v laštině, spisovném ... více