Čtyři příběhy - morbidní, a přesto úsměvné

recenze

Octárna …a jiné příběhy Edwarda Goreyho, kniha která vyšla už v roce 2010, není žádná horká novinka, ale určitě stojí za to, se o ní zmínit. Leží přede mnou a je opravdu zcela odlišná od spousty jiných publikací. Decentní obálka s vytáhlými postavami, jejichž hlavním atributem je lidská lebka, naznačuje, že půjde o černý humor.
Edward Gorey vytvořil atypické obrazové příběhy, které lze jen těžko zařadit do správného šuplíku: na komiks je v nich málo obrázků, na literaturu se nedostává potřebné množství textu. Výsledkem jsou krátké bizarní obrazové povídky, v nichž se děj posunuje dál tu textem, tu obrazem. Nebojte se, ve výsledku se vždy dobereme správné pointy, jen se musíme dobře dívat a zapojit všechny smysly a všechnu svou představivost a vybavit si vlastní zkušenosti. Je to taková hra.
Jednotlivé povídky jsou lehce morbidní – jak to u černého humoru bývá – ale ničím zbytečně neděsí, většinou končí vlastně úsměvně. Mají v sobě jiskru, eleganci, nostalgii: jak se dnes říká: mají ŠMRNC! To je to správné slovo, které se k dílu amerického výtvarníka hodí nejlépe!
V poměrně útlé knize najdeme příběhy Pochybný host (neznámé stvoření tropí v domě neplechy), tři mravně didaktická pojednání pod společným názvem Octárna, z nichž nejvýraznější jsou Rozšmelcovaná děťátka. Tady pěkně podle abecedy se dětem dějí hrůzné věci: Anča spadne ze schodů, Béďu sežerou medvědi, Cilka umírá hlady, Dušan umrzne ve sněhu… a tak to jde dál až k Zorce, co se otrávila jedem. Obraz za obrazem, hrůza za hrůzou, oběti = děti. Text je jen krátký, naznačující. Sonda do života, protože vše, co ilustrace ukazují, se mohlo a může přihodit. Po abecedě mrtvých dětí následuje Hmyzí bůh – také velmi „povzbuzující drama“, aby triptych zakončila bezeslovná povídka Západní křídlo. Závěrečný příběh sbírky – Snášející se kouzlo – završuje knihu povídkou v podobě jakýchsi karet vyprávějící záhadu všech záhad.
Jsme na konci, osvěžení, překvapení, pobavení. Octárna prostě taková je, černá a nelítostná, přitom úsměvná a přímá. Přináší čtenářům podněty a vzrušení, které by jinde hledali marně. Pokud máte rádi jen pootevřené dveře s náznaky a příběhy, které si musíte domýšlet a rozvíjet vlastní představivostí, je tu kniha, která vám toto vše splní.

Dílo Edwarda Goreye je vskutku bizarní a vzpírá se zařazení. Na komiks pracuje málo s obrazem, na literaturu zase příliš málo s textem. Podobně kolísají i nálady. Jeho příběhy plné absurdity jsou někdy lehce morbidní, aby vzápětí ... více

Komentáře (0)