Čtyři stateční a jeden hloupý Ambrose

recenze

Svět démonů (2020) / lapetitedeny

Catherine, Tash, Edyon, March a Ambrose si prošli mnohým, jejich cesta ale ještě zdaleka není u konce. Po útěku z prohrané bitvy v Rossarbu je čeká nelehký úkol – přejít severní planinu a dostat se do bezpečí. Už tak těžký úkol jim při tom stěžují nepřátelští vojáci v jejich patách i pochyby ve vlastních srdcích. Dokáží přežít? A co se bude dít, pokud to zvládnou? Briganťané jsou připraveni dobýt Pitorii i Calidor, povede se najít způsob, jak jim v tom zabránit?

Svět démonů na nic nečeká, zdlouhavě nerekapituluje a rovnou se vrhá na věc. Tempo je sice pomalejší, přesto si Sally Green dokáže pozornost čtenářů udržet moc dobře. Píše totiž čtivě a příjemně, což jsou hned dva důvody, proč se jí daří tak dobře vtáhnout čtenáře do děje.

Hlavní zásluhu na tom ale bezesporu má pětice hlavních postav, jejichž očima celé dění sledujeme. Princezna Catherine, voják Ambrose, lovkyně démonů Tash, knížecí bastard Edyon a sluha March – už z tohohle popisu je nejspíš jasné, jak moc jsou odlišní. A přitom jsou (téměř) všichni úplně skvělí. Teď toho najednou mají mnoho za sebou s čím se musí vyrovnávat a je skvěle tenhle vývoj pozorovat.

Jediná postava, která je v celé knize s prominutím tak trochu jako osina v zadku, je Ambrose. Ten si totiž celou dobu odmítá uvědomit závažnost situace a není schopný pochopit, že Catherine je princezna a možná chce udělat pro svět něco víc, než utéct s ním do západu slunce. Jsem si dost jistá, že jeho neustále pofňukávání a sebelítost bude nejednoho čtenáře dohánět k šílenství. A je to přitom ohromná škoda, protože jako postava měl potenciál.

Mám pocit, že v tomhle díle jsem si ještě víc než v tom předchozím všímala toho, jak mistrně dokázala autorka jednotlivé postavy napsat, respektive toho, jak moc se proměňuje jazyk a styl psaní na základě toho, na kterou postavu daná kapitola nahlíží. Za to jí patří můj velký obdiv. Nejvíce patrný byl tenhle rozdíl mezi Catherine a Edyonem, protože zatímco Catherine je trochu odměřená a o každém svém kroku hodně přemýšlí, Edyon je spontánní, plný života a emocí, které se nebojí sdílet.

Byla jsem trochu překvapená, když jsem knihu zavřela a uvědomila si, že se toho po dějové stránce vlastně moc nestalo. Očekávala jsem, že to bude zvrat za zvratem, ale ono tomu bylo přesně naopak, opravdu významných plot-twistů se tu objevilo jen pár. Místo toho tu najdete poměrně dost politiky, což nicméně není nic špatného. Naopak se mi moc líbilo, jak se Catherine postavila k vzniklé situaci. Přesto cítím, že je ten druhý díl hodně o praktických věcech, které autorka potřebovala vyřešit a ukázat, než dojde na velké finále, které bude teprve jízda.

Jednou z nejzajímavějších věcí na knize je bezesporu svět démonů, o kterém jsme z prvního dílu nic moc nevěděli. Tady ho ale najednou začínáme prozkoumávat a dozvídáme se spoustu novinek o tom, jak funguje, spolu s tím ale přirozeně vyvstává i velká spousta otázek. Svět démonů je zajímavý a propracovaný, přestože jsme se ještě nejspíš zdaleka nedozvěděli všechno a já se moc těším, co přijde dál.

Svět démonů sice nebyl tak napínavý, jak jsem předpokládala, přesto jde o knihu, která má spoustu kvalit, od parádně zpracovaných postav po jedinečný svět, a to mě moc baví. Do toho tu (stejně jako v prvním díle) najdete i dávku feminismu a to já ráda. Ačkoliv je druhý díl o něco slabší než Zloději dýmu, pořád jde o skvělou knihu a já věřím, že si její čtení užijete. Knize dávám čtyři hvězdičky z pěti.

Po dramatickém útěku zlodějů dýmu z Rossarbu je všechno vzhůru nohama: princeznu Catherine všichni vidí jako zrádkyni. Tash má zlomené srdce, protože přišla o svého jediného přítele. Edyona hledají pro vraždu. March v srdci skrývá... více

Komentáře (0)